Článek
Tato kauza se odehrávala v Československu a také v později vzniklé samostatné České republice mezi lety 1990 až 1996. Její podstatou bylo obchodování s rozdílnou výší spotřební daně na ropné produkty. Rozdíl v té době podle dostupných zdrojů činil 10 až 14 korun za litr.
Obchodníci jednoduše naftu přejmenovávali na lehký topný olej, aby se vyhnuli placení daní. Státu tím vznikla škoda ve výši 100 miliard korun. V médiích se proto kauze lehké topné oleje přezdívá i „loupež století s posvěcením státu“. Prsty v celém nelegálním dění měli i policisté a někteří tehdejší nejvyšší političtí činitelé. Do kauzy byl zapleten celý řetězec překupnických firem a v nich řada takzvaných bílých koní.
Vše ovšem navenek probíhalo paradoxně zcela legálně. Obchodníci tehdy využili možnosti jednoduše „přejmenovat“ dovezené cisterny s naftou právě na lehké topné oleje s nulovou daní a následně je opět prodat s vysokým vlastním ziskem a vysokou ztrátou pro státní kasu jako palivo do automobilů. Česká republika totiž přijala zákony, které umožnily zdaňovat zboží pouze podle jeho názvu.
Tento druh podnikání nebyl trestně postižitelný, nabalovaly se ale na něj zločiny, které už stíhat možné bylo, především vraždy bílých koní. Těmi byli zpravidla naivní mladí lidé postavení do čela firem vyhlížejících navenek zcela standardně. Tyto společnosti odebíraly různé zboží, alkohol, cigarety nebo potraviny. Většina těchto činů zůstala dodnes nepotrestána. Aféra stála život údajně více než desítku lidí. Tehdejší „specialitou“ byly především vraždy trhavinou.
Celá kauza měla několik stěžejních strůjců
Podnikatelé zapletení do celého případu si dokonce objednali vraždu novináře, který o podvodech informoval. Jednou z obětí se například stal Lubomír Holý. Jeho vraždu podle rozsudku zosnoval Jiří Večeř na žádost podnikatele Milana Šišmi. Šišma upozornil na to, že Večeř ovládal firmu, která v inkriminované době dlužila Holému víc než 30 miliónů korun s tím, že Holý byl jejím největším věřitelem, odkrývala později pozadí činu tuzemská média.
Holý byl také napojen na společnost Chemapol. Právě ta v kauze rovněž hrála důležitou roli. Převezla totiž přes hraniční přechody 90 % veškeré nezdaněné nafty. Z Chemapolu se prodávaly oleje prostřednictvím partnerských firem přibližně pěti obchodním větvím. K nejsilnějším větvím patřila větev na Šumpersku, která fungovala už v roce 1991.
Jejími představiteli tehdy byli právě Vratislav Kutal, v té době policista v aktivní službě, a právě Milan Šišma, bývalý svazácký funkcionář a v roce 1991 vedoucí stavebnin v Zábřehu na Moravě. Chemapol však v roce 1999 zbankrotoval. Zůstalo po něm 16 miliard korun dluhů a nikdo dodnes neví, kam zmizely peníze z kdysi mocné firmy.
S kauzou je tak spojena celá řada jmen. Z nezákonného obchodu se jen u libereckého Krajského soudu zpovídala v roce 2006 skupina celkem šesti obchodníků z Liberecka a Jablonecka. Coby klíčové osoby a organizátoři kolosálního podvodu byli označeni Tomáš Radl a Dalibor Rektoris. Odsouzeni nakonec byli ke čtyřem a třem letům vězení.
Politická elita stíhání unikla
Podvod začal na povrch vyvěrat v roce 1990. Přispěli k tomu dva podnikatelé, kteří si stěžovali na nekvalitní naftu, kterou měli zakoupit od podniku Benzina. Ten se ovšem hájil tím, že ji pořídil od soukromníků. Tím, kdo rozkryl celé pozadí kauzy lehkých topných olejů, se stala investigativní novinářka Jana Lorencová, která o případu napsala i knihu s názvem Krvavé oleje.
Mnozí soudí, že výše uvedená chyba v legislativě jednoduše nemohla být chybou, nýbrž záměrem. Ostatně poměrně podivné je to, že do Česka se v roce 1992 se dovezlo 1 900 tun lehkých topných olejů, o rok později to bylo už celkem 440 000 tun. Nikomu přitom toto razantní zvýšení nepřišlo jakkoli nápadné.
Ostatně největší podíl viny na tom, co se v 90. letech v Česku odehrálo, nesou i podle pozdějšího vyjádření Jany Lorencové právě ti, kteří navrhli zákony, jež podobný podvod umožnily a dále ti, kteří je schválili a poskytovali k nim výklady.
Protikorupční služba začala skutečně prověřovat možné vazby někdejších politiků v této aféře. Napojení politiků nebo jejich manželek na obchodníky s lehkými topnými oleji ostatně popisoval v dokumentu České televize i nakonec odsouzený Jiří Večeř. Stíhání však někdejší členové vlády i pracovníci ministerstev z let 1993 až 1998 ve výsledku unikli. Žalobkyně pražského vrchního státního zastupitelství v roce 2004 udělila policii pokyn k odložení případu.
Zdroje
https://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/lto-jan-vecer-sisma-kutal-lehky-lehke-topne-oleje-2022.html
LORENCOVÁ, Jana a VEČEŘ, Jiří. Krvavé oleje: můj přítel vrah. Brno: Jan Krystek, 2006. ISBN 80-239-7050-X.
