Článek
Moje nevlastní dcera Ema si zamilovala jedny ovocné džusíky v krabičce. Pár týdnů jsem kolem toho dělala trochu divadlo. „Dobře, koupím ti jedno balení. Ale nesmíš je vypít všechny najednou, je to samý cukr,“ říkala jsem jí přísně. Všimla jsem si totiž, že jsou to ve skutečnosti ovocno-zeleninové šťávy plné vitamínů, které jí chybí.
Ema nechce brát žádné vitamínové bonbony, prostě nic. Má také problém s určitými druhy jídel. Myslím, že to může být nějaký smyslový blok nebo možná averze, kterou si nese od své mámy, která se k ní bohužel nechovala hezky. Je opravdu těžké ji přimět, aby jedla dobře. Jakmile totiž zjistí, že je něco „zdravé“, automaticky to začne nenávidět.
A tak jsem ji přesvědčila, že tyhle džusíky jsou jako spousta jiných – přeslazené a měly by se pít jen jednou denně.
Teď dělám velké zásoby, aby je měla vždycky po ruce. Občas se pro ně vkrade do lednice a vypije víc než dva denně (což je ten její „limit“). Já pak jen nenápadně doplním lednici a dělám, že si ničeho nevšímám. Ona si vůbec neuvědomuje, že jsou pro ni dobré. A já si všímám, o kolik lépe se jí daří.
Budu v tom pokračovat a předstírat, že nevidím, jak jich někdy vypije i čtyři nebo pět za den. Jen doufám, že nezjistí, jak moc jsou pro ni ve skutečnosti prospěšné.
Taky lžu o tom, proč je moje omáčka na špagety tak hustá. Mixuju do ní spoustu rozvařené zeleniny. Dělám jí velké dávky omáčky s těstovinami, aby si je mohla brát k obědu.
Doufám, že až bude starší, pochopí to. Že jsem se jí snažila pomoct jíst zdravěji pomocí malých lží, které pramenily z lásky.
Nemám to komu říct. Všichni si asi myslí, že jsem hloupá, že jsem na své lži tak pyšná. Ale já vím své a vidím, jak moje holčička jen kvete.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
