Článek
Už to nějakou dobu nebylo doma k vydržení. Odkdy si táta našel Moniku, šlo to se mnou z kopce. Teda, spíš ona se mnou šla z kopce. Pořád nějaké narážky, schválnosti, a já prostě cítila, že mě tam nechce, že mě chce vystrnadit. Když jsem se o tom snažila mluvit s tátou, vůbec mi nevěřil. Prý jsem žárlivá, že se o něj musím dělit, a že si vymýšlím. Bylo to hrozný, cítila jsem se tak sama.
Minulý týden jsem sebrala odvahu a zavolala babičce s dědou. Všechno jsem jim řekla. Hned mi nabídli, že můžu kdykoliv přijet k nim, že tam budu mít svůj pokoj a klid. To mi dodalo trochu síly. Zkusila jsem si s tátou promluvit ještě jednou. Znovu jsem mu opakovala, jak se cítím, co jsem slyšela Moniku říkat, když si myslela, že ji neslyším… Nechtěla jsem nic nahrávat na mobil, věděla jsem, že by se naštval ještě víc a vůbec by neposlouchal. Ale bylo to k ničemu. Zase mi nevěřil ani slovo. Prý si to moc beru.
To už jsem bouchla. Řekla jsem mu, že když mi nevěří a myslí si, že jsem taková přítěž, tak prostě odejdu, aby si mohli s Monikou žít šťastně až do smrti beze mě. Koukal na mě dost šokovaně, ale neřekl ani slovo. Prostě mlčel.
Já už měla sbalenou tašku, nějaké věci jsem si k babičce odvezla už předtím. Táta se mnou do večera nepromluvil. Pak pro mě přijel děda. Od té doby jsem u nich. Domů jsem se nevrátila a táta… táta mi od té doby ani nezavolal, ani nenapsal zprávu, aby se zeptal, jestli jsem v pořádku. Nic. Babička s dědou říkali, že si to s ním vyřídí oni, že já bych se tím už neměla trápit.
Je mi z toho smutno, fakt. Že se táta ani neozve, nezeptá se. Ale na druhou stranu, tady u babičky a dědy je mi o tolik líp. Babička je asi ten nejhodnější člověk na světě, pořád něco peče a stará se o mě. Děda je sice navenek takový bručoun, drsná slupka, ale ve skutečnosti je to strašnej měkkouš a vím, že by pro mě udělal první poslední. Je to tady takový klid, nikdo na mě nekouká skrz prsty. Snad se to časem nějak vyřeší, i když teď tomu moc nevěřím. Hlavní je, že mám kde být a že jsou tu lidi, co mě mají rádi takovou, jaká jsem.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
