Článek
Je to celé jeden velký zmatek. V srpnu konečně odcházím na vysokou, v květnu mi bylo osmnáct. Moje máma (43) si našla nového snoubence a usmyslela si, že s ním chce mít dítě. A já mám být ta, která jí to umožní. Chce po mně, abych jí darovala vajíčka.
Když se mě na to ptala poprvé, byla jsem malá holka. Kývla jsem, protože jsem chtěla mámě udělat radost. Jenže teď jsem dospělá a absolutně se na to necítím. Je to moje tělo. Jenže to ona nechce slyšet.
Vyhrožuje mi, že mě vyhodí z domu, pokud nebudu souhlasit. Tlačí na mě, abych podepsala nějakou smlouvu, která by mě zavazovala k jednomu cyklu darování, než mi bude třicet. Dokonce už mluvila o tom, že bych jí to dítě po škole odnosila. Její snoubenec s tím vším v pohodě souhlasí a přijde mu to jako skvělý nápad.
Jsem z toho úplně na nervy. Snažím se to oddalovat a vydržet, dokud nebudu z jejího domu pryč. Nemůžu si dovolit se odstěhovat dřív než v srpnu na kolej. Nevím, jestli bych se z takové smlouvy mohla někdy vyvázat, i kdybych ji podepsala pod nátlakem, ale nechci to riskovat.
Snažím se domluvit s kamarádkou, že bych případně na čas zůstala u ní. Vím, že by mi máma dělala peklo a držela by moje věci jako rukojmí, aby mě donutila vrátit se a poslechnout. Pořád doufám, že najdu nějaký způsob, jak z toho ven i se svými osobními věcmi a bez toho, abych si zničila život.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
