Článek
Většina synů svou matku miluje, a já nebyl výjimkou. Pro mě byla máma Helena ztělesněním dokonalosti – ochranitelská, milá, krásná, úspěšná a chytrá. Byla můj vzor. Jenže jsem neviděl tu její odvrácenou tvář, to, co se skrývá hluboko pod povrchem. Během posledních tří let jsem ji začal nenávidět. Je sobecká, manipulativní, falešná a celkově špatný člověk. Je to hořká pilulka, když si uvědomíte, že jste pětadvacet let zbožňovali někoho, kdo ve skutečnosti není tím, kým se zdál být. Je zvláštní, jak člověk vlastně nezná své rodiče, dokud sám nedospěje. Tohle bude dlouhé, ale musím to ze sebe dostat.
Našim je něco k šedesátce. Táta, Petr, je velmi úspěšný, má vlastní firmu, a je to ten nejlepší chlap pod sluncem – skvělý otec mně i mým sestrám a mnohem lepší manžel, než si máma zaslouží. Jsou spolu od střední školy, kdy si ho máma doslova vybojovala – prý na nějaké zábavě vytáhla jeho tehdejší holku z jeho embéčka, protože s ním chtěla být. Červená vlajka už tehdy, co? Táta je spíš pasivní, klidný typ, zatímco máma je, no, očividně agresivní a dominantní. Jakýkoliv seznam úkolů od ní dostal, udělal to. Cokoliv si máma přála, dostala to. Jeho bratr, můj strýc, a dokonce i já jsme si z něj často dělali srandu, že je pod pantoflem. Když mi bylo třináct, zadlužili se kvůli ní na dva miliony korun, protože máma chtěla velký dům na hypotéku, Mercedes a další krámy, které si tehdy nemohli dovolit. Jezdili jsme na drahé dovolené, které ona naplánovala, jedli jsme v nóbl restauracích, na které nebylo. Jediná věc, na které si táta kdy stál, bylo, že si třikrát do roka na víkend vyrazí s kamarády na ryby nebo na hon, a máma kvůli tomu stejně dělala scény, že je odstrčená. Vždycky musela být středem všeho, co v životě dělal, bez výjimky. Ale to není to, co mi otevřelo oči.
Před čtyřmi lety jsme se s mojí tehdejší snoubenkou Luckou chystali na svatbu. Máma navrhla, abychom si všichni udělali víkendový výlet na motorkách (s tátou často jezdíme) s jejím starým kolegou z práce, říkejme mu Jakub. Vysvětlila, že prochází těžkým rozvodem a potřebuje se odreagovat. Jeli jsme, víkend byl fajn, ale něco mi na tom nesedělo. Byla tam máma, táta, já s Luckou a Jakub. Ta dynamika a celková atmosféra kolem toho mámina starého známého byla divná. Byl to sice docela sympaťák, vysoký, pohledný, bohatý a svalnatý. Měl bývalou manželku a dvě děti zhruba v mém věku. A pořád fotil, hlavně mámu a tátu, což mi přišlo trochu úchylné.
No nic, na tom výletě se nic zásadního nestalo, ale máma se potom začala chovat divně. Táta a moje starší sestra Klára si toho všimli první. Já jsem v té době bydlel se snoubenkou na druhé straně města, ale Klára bydlela u našich, protože studovala vysokou a nedávno se po roce manželství rozvedla (zjistila, že její manžel je feťák a utratil všechny jejich peníze). Jednou večer, pár týdnů po našem motorkářském výletu, jsme já, snoubenka, Klára a máma šli na koncert nějaké rockové kapely, myslím, že to byli Wohnouti. Máma se chovala strašně divně, chtěla kouřit trávu, kterou jí někdo nabídl, lila do sebe jedno pivo za druhým (což na ni vůbec nesedělo) a celkově byla taková… jako vyměněná. Najednou to byl úplně jiný člověk. Asi po deseti minutách tam řekla: „Jdu si pro pivo,“ a zmizela na hodinu. Šel jsem ji hledat asi po třičtvrtě hodině, protože jsem se o ni bál, a když jsem se vrátil bez úspěchu, zeptal jsem se Kláry, jestli se jí dovolala. Ta jen protočila oči a řekla: „Ani jsem to nezkoušela, pravděpodobně volá Jakubovi.“ …Cože? Pak na mě shodila bombu a řekla mi, že ona i táta mají podezření, že s ním máma něco má. Začala mi vysvětlovat, jak podezřele se chová, mění si hesla k telefonu a tabletu, odchází telefonovat a šeptá, dokonce si prý dává na telefon, když spí, skleničku s kamínky, aby se probudila, kdyby se ho někdo dotkl… nevím, prostě divný. Tátovi se podařilo podívat se jí do telefonu, než si změnila heslo, a rychle prolétl její esemesky s Jakubem a viděl tam nějaké podezřelé, zašifrované dialogy. Máma se konečně vrátila k nám na koncertě a v tu chvíli jsem byl naštvaný a zničený zároveň. Zeptal jsem se jí, co jí tak dlouho trvalo (ani neměla to pivo, pro které odešla), a ona řekla: „Ach, potkala jsem pár starých známých z mé bývalé práce v Kovopodniku.“ Okamžitě jsem vycítil tu lež (jaká je šance, že její padesátiletí plus kamarádi TAKY šli na Wohnouty?). Tak se ptám, kdo. Tuhle doplňující otázku nečekala, ale lstivě odpověděla: „Ty je neznáš.“ Tak se ptám dál: „No a jak se jmenují?“ Cítila ten tlak a zakoktala se, než se jí podařilo vymyslet nějaká pitomá jména. Moje žena a sestra poslouchaly můj výslech velmi pozorně, zatímco zpěvák v pozadí zrovna zpíval „Svaz českých bohémů“. Už jsem měl jejích keců dost a nechal jsem to být. Byl jsem vzteky bez sebe, zdrcený a myslel jsem na tátu. Sestra už byla v tom bodě znechucení jako já, takže nic neřekla a všichni jsme to tak nějak ignorovali až do dalšího dne.
Po tomhle koncertním incidentu Klára řekla tátovi, co se stalo, a on konečně konfrontoval mámu ohledně všeho. Požadoval, aby viděl její historii hovorů, a viděl tam ten pětačtyřicetiminutový hovor s Jakubem v době koncertu, spolu s mnoha dalšími. Požadoval vědět, co se, sakra, děje, a ona řekla, že Jakub jen prochází těžkým obdobím se svou bývalou, která je prý těžká alkoholička, a ona mu jen jako kamarádka pomáhala to překonat. No nic, abych udržel čtenáře v napětí, přeskočím ty sračky, které by z tohohle udělaly nejdelší čtení všech dob. V podstatě to podezřelé chování pokračovalo měsíce, a v době mé svatby měl táta v jejím autě sledovací zařízení, vyžádal si výpisy hovorů od operátora a zvažoval najmout soukromého detektiva. Pořád si pamatuju, jak jsem s ní tančil na své svatbě, dívala se na mě zbožňujícím pohledem a já se na ni nemohl podívat zpátky. Ani táta, ani já jsme netušili, že já a moje láska ke sjíždění řek na kajaku mu brzy poskytne všechno, co potřeboval.
Asi měsíc po mé svatbě jsem jel za svým starým spolubydlícím z koleje na víkend na kajaky a na ryby. Bydlel kousek od chaty našich prarodičů (máminých rodičů) u Sázavy a já si tam ten den měl vyzvednout svůj kajak. Táta mi náhodou zavolal, jen aby se pozdravil a pravděpodobně mi řekl o nějakých podezřelých kravinách, co máma zase vyváděla (i když to asi není zdravé, je to můj nejlepší kamarád a tohle byly naše konverzace poslední dobou). Řekl jsem mu, že mířím na tu chatu, a on odpověděl: „Pochybuju, že by byla takhle drzá, ale tvoje máma říkala, že je tenhle víkend na chatě s kamarádkami, a chci, abys byl připravený, kdyby to tak nebylo. Kdyby ne, dej mi vědět.“ Věděl jsem, co tím myslí. Schválně jsem mámě nedal vědět, že přijíždím, a když jsem přijížděl k chatě, s úlevou jsem viděl na příjezdové cestě jen její auto a další, takové to typicky ženské malé auto. Zavolal jsem tátovi, než jsem vešel dovnitř, a řekl mu, že můj první odhad je, že se nic podezřelého neděje, podle toho, co vidím, vypadá to jen na ni a její kamarádky. Ulevilo se mu stejně jako mně. Přišel jsem k chatě, zaklepal na dveře a bylo ticho. Zadní dveře na terasu byly odemčené, tak jsem vešel. První věc, kterou jsem uviděl, byla kožená motorkářská bunda přehozená přes jednu z barových židlí a okamžitě jsem ji poznal jako Jakubovu. Srdce mi začalo bušit a adrenalin mi pumpoval, jak se mi divně zamlžilo vidění a začaly mi hořet uši. Milion otázek mi proběhlo hlavou během vteřiny, jako „Jsou tady?“ – „Vědí, že jsem tady?“ – „Mám se ohlásit?“ – „Sakra, mami, ty zasraná nevěrnice!“. Jednal jsem rychle, předpokládal jsem, že tam nejsou, ale mohli by se každou minutu vrátit. Vyfotil jsem tu bundu, šel jsem do garáže a jistěže, Jakubova motorka tam byla. Vyfotil jsem i tu a pak jsem vběhl zpátky dovnitř a uviděl mobily naskládané tam, kde se nabíjely v kuchyni. Popadl jsem telefon, který jsem nepoznával. Neměl zámek, takže jsem okamžitě šel do fotek… první byla fotka dvou lidí, které jsem nepoznával, a taky mé mámy a Jakuba… a líbali se na rty. Projel jsem trochu dál a další podobné sračky. Srdce mi v tu chvíli bušilo až v krku, udělal jsem pár rychlých fotek těch fotek v telefonu a vyběhl z chaty, ani jsem si nevzpomněl nebo se nestaral, pro co jsem tam původně přišel.
Něco bych sem měl dodat: když mi bylo sedm, máma tátu opustila kvůli nějakému doktorovi, který ji chtěl jen využít a odkopnout jako špatný zvyk, a táta ji neochotně vzal zpátky, když škemrala a prosila. Tehdy to sváděla na toho doktora, říkala, že ji zdrogoval/znásilnil nebo nějaké takové kecy. Táta mi později řekl, že si tehdy řekl, že to dělá kvůli dětem a plánoval ji opustit, až odmaturujeme, ale mezi tím a našimi maturitami se jim tak dařilo, že jí nakonec odpustil a byl v jejich vztahu šťastný. Pamatuju si, že byli od sebe, ale detaily jsem se dozvěděl až nedávno.
Dobře, takže každopádně, vycouval jsem z příjezdové cesty u chaty a zajel do jedné odlehlé ulice v sousedství, zatímco jsem se snažil přijít na to, co, sakra, dělat. Nechal jsem trochu zpomalit tep, abych mohl jasněji přemýšlet, a pak jsem zavolal své mladší sestře, snažil jsem se rozhodnout, jestli to mám říct tátovi, a pokud ano, tak jak. Až do tohoto bodu měli všichni jen svá podezření bez solidních důkazů. Moje mladší sestra, která je zlatíčko rodiny, souhlasila, že musím okamžitě zavolat tátovi a říct mu to, protože si zaslouží vědět, i když ho to bude strašně bolet. Pak jsem zavolal své ženě a ta souhlasila, ale oba jsme se báli, co táta udělá. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem zavolal tátovi, abych mu řekl, že jeho žena, se kterou je pětadvacet let, ho podvádí. Když to zvedl, prostě jsem to na něj vyhrkl: „Jakub je tady, mám důkazy a máma tě podvádí.“ Nevěděl jsem, jak to říct jemně, tak jsem mu prostě řekl fakta. Byl v šoku jako já, pořád dokola opakoval tu samou frázi: „To není kurva možný… sakra práce (jméno mé mámy), sakra práce… páni… zkurvysyn, sakra práce.“ Poté, co počáteční šok odezněl, omluvil se mi, že jsem to musel být já, kdo to viděl, a pak řekl, že je na cestě (je to tříhodinová jízda) a že se se mnou sejde u mého spolubydlícího. Okamžitě jsem zavolal strýci (tátovo identické dvojče a můj další nejlepší kamarád) a řekl mu, co se děje. Řekl jsem mu, že se bojím, že táta udělá nějakou hloupost. Řekl, že se postará, aby neudělal. Nakonec přijeli spolu a sešli se se mnou u mého spolubydlícího. Pár hodin jsme si povídali a vymysleli plán. Vyměnili si auta s mým spolubydlícím, aby jeli inkognito, protože to musí vidět na vlastní oči. Táta slíbil, že neudělá žádnou hloupost, navzdory tomu, co by mohl vidět. Po setmění se tam přikradl, zaparkoval daleko a šel kilometr lesem se svým bratrem a dalekohledem. Schoval se za nějaké stromy, když se dostal na místo, a viděl je na terase s dalším párem, jak pijí víno. Tulili se a líbali, jako by byli staří manželé a jako by to, co dělají, nebylo naprosto v prdeli. Tátu stálo každou špetku sebekontroly, aby tam nevběhl a nezešílel na ně. Místo toho naštěstí udělal chytrou věc a jen si je vyfotil a odešel. Druhý den ráno vybral jejich bankovní účet, poslal jí fotky, které jsme udělali já i on, spolu s esemeskou, která zněla: „Vím všechno, opouštím tě.“ Můžu si jen představovat, jaká byla jejich reakce. Jsem si jistý, že zbytek jejich malého útěku byl dost stresující.
Následující rok byl pro všechny noční můrou a mámina reakce na tohle všechno jen upevnila můj odpor k ní. Zatáhla všechny do svých sraček a udělala nám ze života peklo. Táta a já jsme ji chytili při činu. Chtěl jen, aby šla k Jakubovi a nechala ho žít v klidu, ale místo toho odkopla Jakuba a prosila tátu, aby ji vzal zpátky. Táta souhlasil, že jí bude platit slušné alimenty, pokud mu dá rozvod bez právníků, kteří by je oba finančně zruinovali. Neochotně souhlasila. Po rozvodu máma brečela každý den celý rok. Nastěhovala se k mé mladší sestře do bytu, který si nemohla dovolit. Začala brát antidepresiva a propadla se do spirály, která, protože jsme ji navzdory všemu milovali, stáhla nás všechny s sebou. Všechny lži, které rok říkala, začaly vyplouvat na povrch čím dál víc. Když si vzpomenu na ten motorkářský výlet, kde jsem strávil víkend s tímhle kreténem, obracel se mi žaludek. Dokonce jsem tomu bohatému hajzlovi koupil whisky s kolou. I když jsem opovrhoval tím, kým byla a co udělala, pořád jsem se o mámu velmi bál a poslouchal jsem její vzlyky po telefonu i přede mnou. Hodně brečela mé ženě, což jsem nesnášel. Byl to první rok mé ženy v rodině a máma jí volala a brečela, jak krutě se k ní táta chová. Máma obviňovala tátova bratra dvojče skoro ze všeho, říkala, že ho od ní odlákal na všech našich „chlapských loveckých výletech“ a že on byl důvodem, proč se jejich manželství rozpadlo. Byla opravdu manická. Mámini rodiče a bratr jí opovrhovali, protože měli tátu tak rádi, a odmítali s ní o tom mluvit, takže moje žena, sestry, táta a já jsme to odnesli nejvíc. Snažila se všechny zmanipulovat, abychom si mysleli, že ona je tady oběť. Bylo mi z toho zle. Snažila se to vypadat, jako by byla týraná manželka a táta se k ní choval špatně. Všichni jsme znali pravdu a já jsem jí jako člověkem opovrhoval čím dál víc. Táta na druhou stranu po nově nabyté svobodě úplně ožil jako nějaký vysokoškolák. Je to pohledný chlap s penězi, a i když ho mámina reakce ničila ve všech ohledech, rozptyloval se tím, že si založil profil na Tinderu a užíval si se spoustou třicátnic a čtyřicátnic, každý víkend lovil a během týdne jezdil na svém Harleyi, aby tomu všemu unikl. Máma o těch ženách pořád neví a upřímně, poté, co byl se stejnou ženou třicet let, dvakrát podvedený a každý aspekt jeho života kontrolovaný, si to zasloužil a potřeboval to ze sebe dostat.
Každopádně, abychom se dostali víc k současnosti, moje žena a já jsme čekali naše první dítě a radost z toho byla úplně zastíněna máminými neustálými zhrouceními. Nemohl jsem je ani dostat do stejné místnosti, abych celé rodině řekl, že budou mít novou neteř/vnučku. Deset měsíců neúnavně vyčítala tátovi, že jí nedokáže odpustit, a používala mé nenarozené dítě (jejich první vnouče) jako pěšáka, aby ho dostala zpátky. Říkala mu, že to bude jeho chyba, jestli jejich vnouče vyroste s rozvedenými prarodiči. Vařila se ve mně krev. Po nějaké době, a navzdory mému a sestřinu povzbuzování, aby táta zůstal silný, táta povolil a pomalu se k ní začal vracet. Prodali svůj dům a teď spolu bydlí v řadovce. Moje dcera Anička má teď sedmnáct měsíců a naši rodiče upadli zpátky do svého vztahu, kdy máma dominuje jeho životu, i když se táta tentokrát snažil stanovit pevná pravidla. Je to jako když padouch získá zpátky svou sílu poté, co ji ztratil. Z slabé a zlomené ženy se stala manipulátorkou všech podle své vůle, jako vždycky. Moje žena Lucka je plachá, starostlivá a vždycky se bojí, aby nějak neurazila mou rodinu, a máma toho využívá a snaží se ji komandovat, co se týče naší dcery, dokud nezasáhnu. Neustále hraje na city, jak rodiče mé ženy vidí naši dceru víc, i když bydlí čtyři hodiny daleko. No jasně, ty psycho, oni jsou totiž normální lidi. Když teď mluvím s mámou, v mém hlase nikdy není láska. Nechci ji nenávidět, ale její chyby jsou tak zjevné. Je to sociopatka, která musí všechny ovládat. Všichni ji navzdory tomu milujeme, ale já jsem jediný, kdo jí řekne pravdu do očí. Moje starší sestra s ní sotva mluví. Moje dcera ji zbožňuje a to mě zároveň těší i neskutečně štve. Nezaslouží si mého tátu a nezaslouží si naše odpuštění, zvlášť když už podruhé (co víme) tátu podvedla. Nevím, jak to ukončit. Jen si přeju, aby máma nebyla taková kráva. Asi jsem vděčný, že se tyhle události a moje prozření nestaly dřív, jinak bych nevěděl, že existují dobré ženy, a místo toho bych měl pravděpodobně problém jim věřit. Pokud jste to dočetli až sem, díky za přečtení.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
