Článek
Jsem u svých rodičů a odmítám se vrátit domů. Můj syn Adam je tu se mnou a můj manžel Petr mi nepřestává volat. Nemám mu co říct. Jsem tak naštvaná, že bych mu nejradši jednu vrazila, ale zároveň cítím jen prázdnotu. Vím, že to, co se stalo, byla poslední kapka.
Musím zdůraznit jednu věc. Našemu synovi Adamovi je osmnáct let. Má občanku, může volit, může se klidně oženit nebo jít na vojnu. Není to žádné malé dítě, které by potřebovalo vychovávat, ale dospělý muž. A to, co mu jeho otec provedl, je naprosto neomluvitelné.
Stalo se to včera večer. Adam si v obýváku ošklivě nakopl palec o hranu gauče. Každý, kdo to zažil, ví, jak pekelně to bolí. V šoku a bolesti zakřičel na celé kolo: „Kurňa!“ Můj muž, který byl vychovaný ve staré škole a nesnese jediné sprosté slovo (jako by to byl konec světa), okamžitě zrudl vzteky. Neřekl ani slovo. Prostě vstal, popadl Adama, který je skoro stejně velký jako on, a odtáhl ho do kuchyně. Já jsem jen nevěřícně zírala, co se to proboha děje.
A pak jsem to viděla. Petr popadl láhev s jarem na nádobí a bez mrknutí oka mu ho stříkl přímo do pusy.
V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Vrhla jsem se mezi ně a zařvala na Adama, ať to okamžitě vyplivne a vypláchne si pusu vodou. Petr na mě začal křičet, ať se do toho nepletu a ať si Adam nechá ten jar v puse jako trest.
„Ani náhodou!“ odsekla jsem. „Tohle mu dělat nebudeš!“ Postavila jsem se před Adama, dokud si nevypláchl pusu. Pak jsem popadla klíče od auta a řekla mu, ať jde se mnou. Bez jediného pohledu na svého manžela jsem syna odvezla k mým rodičům, kde teď oba jsme.
Odmítám se vrátit. Tohle nebyl výchovný pohlavek. To nebyl ani přehnaný trest. To bylo čisté, surové ponížení. Byla to demonstrace moci od tyrana, který nesnese, že už nemá nad svým synem absolutní kontrolu. A já jsem si v tu vteřinu uvědomila, že s takovým člověkem odmítám dál žít.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
