Článek
Musím se vám k něčemu přiznat. Už rok jsem u nás doma pořádně neuklidila. A víte proč? Protože vedu tichou válku. Válku nervů se svým manželem Petrem, samozvaným bacilofobem, který ale žije jako největší prase.
Před pár lety jsme se rozešli. Bylo to po ošklivých hádkách, ale nikdy jsme se nerozvedli. Já si ten čas sama s našimi dvěma psy upřímně užívala. Přiznávám, nejsem zrovna nejlepší hospodyňka. Hromady prádla u mě čekají, až se nahromadí, a myčku zapínám, až když už opravdu není jediný čistý talíř. Ale když měla přijít návštěva, vždycky jsem se hecla a byt nablýskala.
Loni jsme se k sobě s Petrem vrátili. Říkali jsme si, že to zkusíme znovu. A tehdy začalo to peklo. Jeho obsese čistotou, kterou jsem se nedávno naučila nazývat spíše obsedantně-kompulzivní poruchou, je extrémně frustrující. Musí si umýt nebo vydezinfikovat ruce pokaždé, když se dotkne čehokoliv, co bylo na zemi, peněz, své peněženky. A já to musím dělat taky. Jakýkoliv kus oblečení, který byl nošen mimo ložnici (jeho „bezpečnou zónu“), i kdyby jen hodinu, musí okamžitě do pračky.
Jenže je v tom háček. Tenhle pan Čistý už přes rok nemá pořádnou práci. Občas si vezme nějakou brigádu na černo, zkusil dělat číšníka, ale po pár týdnech ho vyhodili. Takže já pracuju na plný úvazek a platím nejméně 90 % všech účtů. A tak jsem se asi před rokem rozhodla. Když on bude „manžel v domácnosti“, nebudu domácí práce dělat já. Vyhlásila jsem tichou úklidovou stávku.
Lidi, náš dům je v příšerném stavu. Styděla bych se k smrti, kdyby někdo přišel na návštěvu. Podlahy nebyly umyté měsíce. Odpadkový koš přetéká tak, že se kolem něj musí chodit obloukem, než se Petr uráčí ho vynést. Minulý týden nám dokonce přišel dopis z obecního úřadu ohledně naší neudržované zahrady a přerostlého trávníku. Občas to vzdám a umyju koupelnu, když po něm na záchodě zůstanou „brzdné dráhy“, nebo když už umyvadlo a sprchový kout vypadají opravdu nechutně. Ale já upřímně nevím, jestli si těch věcí prostě nevšimne, je mu to jedno, nebo jestli prostě ví, že dřív nebo později to vzdám a uklidím to za něj.
Takže teď žijeme v tomhle nechutném patu. On předstírá, že je posedlý čistotou, a já předstírám, že nevidím ten bordel. Čekám, kdo z nás to vzdá jako první. Kdo se první zlomí. A bojím se, že to zase budu já.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
