Článek
Už třetí den spím na rozkládacím gauči v obýváku a s manželem sotva promluvím. Chodí kolem mě po špičkách, nosí mi kafe a tváří se jako hromádka neštěstí. Dokola opakuje tu samou větu: „Vždyť já jsem ti přece nic neudělal, tak proč se tak zlobíš?“ Ale já se na něj prostě nemůžu ani podívat, natož abych s ním sdílela postel. Zradil mě. Možná ne fyzicky, ale zradil moji důvěru.
Jsme s Petrem (30) spolu už sedm let. Jeho nejlepší kamarád od základky, Libor (30), je ženatý s Eliškou (31). Známe se všichni křížem krážem a s Eliškou jsme se za ty roky staly opravdu blízkými kamarádkami. Takovými, co si volají kvůli každé hlouposti a ví o sobě první poslední.
Asi před měsícem mi právě Eliška volala, úplně na dně. Brečela tak, že jí skoro nebylo rozumět, a mezi vzlyky mi pověděla, že přistihla Libora při nevěře. Zhroutil se jí svět. On jí samozřejmě nasliboval hory doly, přísahal, že to okamžitě ukončí a že bude sekat latinu. Eliška, i když se srdcem na tisíc kousků, se rozhodla dát mu ještě šanci.
A teď, před pár dny, přišel ten osudný večer. Eliška volala mému Petrovi, jen aby si ověřila, jestli Libor bude opravdu s ním v hospodě, jak jí tvrdil. A Petr? Bez mrknutí oka jí to potvrdil. V tu chvíli se ve mně vařila krev. Věděla jsem, že je to lež jako věž, protože jsme na ten večer měli koupené lístky do kina na nový český film.
Když zavěsil, okamžitě jsem na něj uhodila. Začal se bránit, že prý jen pomáhá kámošovi, který potřebuje „chvíli klidu“, protože ho Eliška „moc dusí a kontroluje“. To mě úplně vytočilo. Jak si může dovolit něco takového říct o mé kamarádce, kterou jeho nejlepší přítel podvádí?
Hádali jsme se a já se ho na rovinu zeptala, jestli o té Liborově aféře věděl. Nejdřív zapíral, ale on je hrozný lhář, hned jsem poznala, že mlží. Nechtěl mi za žádnou cenu říct, jak dlouho už mu takhle kryje záda. Pohrozila jsem mu, že jestli mi to neřekne, zavolám Elišce a povím jí pravdu – že Libor s ním rozhodně není a bůhvíkde lítá. To ho rozzuřilo do běla a začal na mě křičet, ať se do toho proboha nepletu a neničím jim vztah. Ta drzost!
Nakonec jsem mu s ledovým klidem řekla, ať si tedy zrušíme to naše kino a klidně si jde za Liborem, když je pro něj tak důležité pomáhat mu v jeho lžích. Odpochodovala jsem do obýváku, vzala si peřinu a od té doby je mezi námi ticho.
Petr stále nechápe, co udělal špatně. V jeho očích je to maličkost, kamarádská výpomoc. Ale v mých očích je to obrovská zrada. Zrada na Elišce, ale i na mně. Jak mu mám věřit, že by se jednou nezachoval stejně i ke mně? Jak mu mám vysvětlit, že loajalita k příteli nesmí nikdy překročit hranice slušnosti a morálky? Přeháním, nebo mám plné právo být naštvaná?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
