Článek
V tu chvíli se mi žaludek sevřel tak, že jsem myslela, že se pozvracím, a zamotala se mi hlava. Bez jediného slova jsem prostě prošla kolem nich do koupelny, zamkla se a sesunula se na záchodové prkénko. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, než jsem se rozbrečela a pak i vyzvracela. Bylo mi tak zle, jako ještě nikdy.
Ať jde celý tenhle rok do háje. Manžel v dubnu přišel o práci a od té doby je doma, zatímco já beru směny navíc a dřu sedmdesát hodin týdně ve stoje za pár korun, abychom měli na jídlo a střechu nad hlavou. Myslela jsem, že to ocení. Místo toho si začal s mojí nejlepší kamarádkou Evou, která o práci přišla taky. Vždycky si rozuměli a já nikdy nežárlila, když spolu trávili čas. Byla jsem hloupá. Věřila jsem jim.
Slyšela jsem, jak si za dveřmi šeptají, a pak zaklepali. „Jsi v pohodě?“ zeptali se. „Jasně, že nejsem, vy idioti!“ odsekla jsem. Ani se nesnažili zapírat. Eva řekla, že bychom si asi měli promluvit o tom, co se děje.
Zůstala jsem v koupelně a mluvili jsme přes dveře. A pak to přišlo. Manžel, Petr, řekl: „Dobře, ano, nechtěli jsme, abys to zjistila takhle, ale od července spolu máme vztah.“ Říkal ještě něco, ale mně zalehlo v uších a v hlavě mi znělo jen to slovo: vztah. Nešlo o úlet, o jednorázovku, kterou bych snad i dokázala odpustit. Tohle byl skutečný vztah. Copak manželství neznamená, že vztah máme jen my dva?
Pak se ozvala Eva: „Tak co na to říkáš?“ Vůbec jsem netušila, na co se ptá, protože jsem Petra přes to hučení v uších neslyšela. „Takže jsi neslyšela tu část o tom, že bychom bydleli všichni tři spolu?“ dodala. Petr to upřesnil. Eva by prý spala na gauči, přes den by si dělali společnost a já bych s ní taky mohla být, kdybych chtěla. Věděla, že nechci! Jednou jsme se v roce 2009 v opilosti políbily, ale byl to jen úlet, který se mi nelíbil. Došlo mi, že Eva se potřebuje odstěhovat ze svého, protože bez práce nemá na nájem. Kdysi jsem jí řekla, že u nás může kdykoliv přespat, ale takhle jsem to sakra nemyslela!
Druhý den v práci si mě zavolal stranou šéf. Bylo na mně vidět, že jsem nespala a vypadám příšerně. Nedokázala jsem si na místě vymyslet žádnou lež, tak jsem mu prostě řekla, co se stalo. Vzal mě do kanceláře, hledal na internetu právní pomoc a rozvodové mediátory a pak mi řekl, že mi dává na pondělí volno, abych si zašla za právníkem, ale ať to držím v tajnosti před manželem. Úplně mě to odrovnalo a rozbrečela jsem se mu tam v kanceláři.
Takže v pondělí si Petr bude myslet, že jsem v práci, ale já budu zjišťovat, jaké mám legální možnosti. Poprosila jsem ho, aby mi dal pár dní pokoj a spí na gauči. Eva mi párkrát psala, ale nechávám její zprávy jen přečtené. Cítím se neuvěřitelně zneužitá. Platila jsem jim jejich románek od července a teď nevím, co dál.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
