Článek
Pracuji z domova a moje žena byla vždycky tak hodná, že mi čas od času přinesla kávu, abych si nemusel dělat pauzy. Nic extra, jen obyčejnou překapávanou kávu. Dřív to bylo tak dvakrát, třikrát za den, což bylo naprosto v pohodě.
Problém nastal v posledních týdnech. Když si ráno sednu ke stolu, už na mě čeká kouřící hrnek. Skvělé. Vypiju ho. Jenže sotva položím prázdný hrnek, manželka vejde a postaví přede mě nový. Každých 15-20 minut se objeví ve dveřích s další kávou. A nenosí žádné malé šálky, jsou to pořádné, velké hrnky. Mám kávu rád, ale nepotřebuju do sebe lít litry denně.
Nejhorší na tom je, jak na to reaguje. Když nechám kávu vystydnout, tváří se neuvěřitelně ublíženě a často se mnou odmítá mluvit, někdy i celý den. Ticho prolomí, až když ji sám poprosím o další kávu. Přiznám se, že někdy schválně nevypiju ranní kávu, jen abych měl pár hodin klidu.
Mluvil jsem s ní o tom už snad stokrát, v podstatě denně. Pokaždé, když přijde s dalším hrnkem, řeknu jí, že už mám dost a další nechci. Ona často jen mlčky položí kávu vedle mě a proces se opakuje. Zkoušel jsem ji poprosit o jiné nápoje – vodu, občas kolu. Někdy mi je přinese, ale jakmile dopiju, okamžitě přinese další kávu.
Začínám mít zdravotní problémy. Pravidelně mě bolí hlava, je mi nevolno a někdy mám pocit, jako by mi srdce mělo vyskočit z hrudi, normálně cítím, jak mi buší. Nemyslím si, že tolik kofeinu je pro mě dobré.
Chápu, že se po ztrátě práce asi snaží najít nějaký smysl, nějakou rutinu a chce se cítit užitečná. Nechci jí ublížit nebo zranit její city, když už je takhle na dně. Ale zároveň se bojím o své zdraví. Vůbec nevím, jak k tomu přistoupit.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
