Článek
Celý život jsem byl obyčejný chlap s průměrným platem okolo pětatřiceti tisíc. S manželkou jsme spolu dvacet let, nějak jsme to vždycky zvládali. Pak ale přišel rok 2017 a já jsem zázrakem sehnal fantastickou práci v automobilce, která se zrovna rozjížděla. Díky nějakým specializovaným projektům jsem najednou bral přes šedesát tisíc měsíčně. Od začátku jsem jí říkal, že to je dočasné, že takové štěstí nemůže trvat věčně.
O dva roky později jsme si na hypotéku pořídili malý domek za městem. Konečně jsme měli něco vlastního. Jenže v roce 2020 přišlo to, čeho jsem se bál. Projekt skončil a já o práci přišel. Měsíc jsem byl na pracáku a pak jsem nastoupil do skladu za nějakých 180 korun na hodinu. Manželka si tam našla práci taky, za stejné peníze. Říkal jsem si, super. Když se uskromníme, dohromady dáme to, co jsem dřív vydělával sám. Zvládneme to. I ona říkala, že je to v pohodě, že udělá cokoliv, abychom si dům udrželi.
Po týdnu se rozhodla, že čtyřicet hodin týdně ve skladu nezvládne. A aby toho nebylo málo, napsala na Facebook status… příspěvek o tom, jak se pro rodinu málo snažím a jak všechno nechávám na ní. Chápete to? Poté, co se sama na tu práci vykašlala.
Chtěl jsem jí tam napsat od plic, co si o tom myslím, ale nechtěl jsem být „tenhle typ“, co si pere špinavé prádlo na internetu. Tak jsem si ji prostě zablokoval.
Píšu to teď, protože jsem se opil a přemýšlím, že prostě seberu a odejdu. Mám pocit, že je totálně mimo, že je líná pracovat a myslí si, že to, co dělá doma, stačí. Normálně bych i souhlasil, že péče o domácnost je práce, jenže ona nedělá vůbec nic. Když přijdu domů z dvanáctky, dům je jako po výbuchu. Ona je obvykle opilá a zhulená a ani neví, kde je naše devítiletá dcera.
„Asi u sousedů,“ odpoví mi pokaždé.
Chci od ní odejít, ale mám pocit, že jsem v pasti a nevím jak z ní ven.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
