Článek
Když mi bylo sedm let, asi tak před dvanácti lety, hráli jsme si s kamarády cestou ze školy v tramvaji na špiony. Každý správný špion má v uchu to neviditelné sluchátko pro komunikaci s centrálou. A já jsem dostal geniální nápad.
Vzpomněl jsem si, že mám v kapse nalepovací očičko, které jsem ten den „zrekvíroval“ z výtvarných potřeb ve školní družině. Dokonale se hodilo jako atrapa sluchátka.
Minutu to fungovalo perfektně. Jenže pak jsem si ho zatlačil moc hluboko do ucha. V panice jsem se ho snažil prsty vyndat, ale jen jsem ho zarazil ještě dál.
Poprosil jsem o pomoc starší sestřenici, která jela s námi, ale ta se mi podívala do ucha a řekla, že tam nic nevidí. Já jsem ho ale slyšel. Při každém pohybu hlavy mi v něm slabě chrastilo. Bylo to otravné, ale bál jsem se to říct tátovi, takže jsem se rozhodl pro tu nejhloupější možnou strategii: ignorovat to a doufat, že to zmizí.
A ono to zmizelo. Po pár dnech chrastění přestalo. Ulevilo se mi. Nejspíš to muselo nějak vypadnout. Na celý incident jsem úplně zapomněl.
Až do tohoto úterý.
Teď je mi devatenáct, jsem na vejšce a v rámci univerzitního sportu jezdím na kajaku po Vltavě. Při jednom manévru mě kolega omylem praštil pádlem do hlavy. Převrátil jsem se a ocitl se pod vodou.
Když jsem se vynořil a vytáhl loď na břeh, zatřepal jsem hlavou, abych z ní dostal vodu. A tehdy jsem to uslyšel.
Slabé, plastové zachrastění v uchu.
V tu vteřinu jsem věděl, co to je. Ta vzpomínka se mi vrátila s intenzitou blesku. To není možný.
Teď je neděle. Chrastění se ozve pokaždé, když otočím hlavou. Přivádí mě to k šílenství. Ale pořád jsem nesebral odvahu, abych zašel na ušní.
Jak mám proboha dospělému doktorovi vysvětlit, že mám v hlavě dvanáct let staré nalepovací oko, protože jsem si hrál na Jamese Bonda? Představa toho rozhovoru je tak neskutečně trapná, že se mi z toho dělá fyzicky špatně.
Takže teď sedím, snažím se nehýbat hlavou a přemýšlím, jestli je horší mít v uchu chrastícího parazita, nebo přiznat svou dětskou blbost.
Udělali jste jako dítě nějakou neuvěřitelnou hloupost, která se vám po letech vrátila a kousla vás do zadku? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz. Protože nic není trvalejší než dětská blbost.
