Článek
Asi jsem právě udělal největší botu svého života. Botu, která mě bude pronásledovat následujících osmnáct let. I když vlastně ne, tohle je závazek na celý život. Celé je to tak neskutečné, ale paradoxně ani nepanikařím.
Je mi dvacet tři. Moje nejlepší kamarádka Terka, které je dvacet dva, se zná prakticky odjakživa. Známe se od pískoviště. Pamatuju si, jak jsme jako malí trávili celé dny venku, jako puberťáci jsme spolu chodili za školu a každý rok jezdili buď s mými, nebo s jejími rodiči na dovolenou do Chorvatska. Byla to prostě ségra, kterou jsem nikdy neměl. Když teď lidem říkám, že s ní čekám dítě, mám pocit, jako by to bylo něco nelegálního.
Stalo se to před pár měsíci. Byli jsme u ní v bytě v Praze, oba strašně ožralí a… prostě se to nějak stalo. A abych byl upřímný, bylo to dobrý. Takže se to v následujících týdnech tak nějak „omylem“ stalo ještě několikrát.
Používali jsme kondomy, ale ona nebere antikoncepci. Jak se to k čertu stalo? Vím, že se to občas stane, ale nikdy by mě nenapadlo, že zrovna nám.
Udělala si pět těhotenských testů. Všechny pozitivní. O týden později jí to potvrdil i gynekolog.
Nedokážeme jít na interrupci. Ani jeden z nás. Takže si to dítě necháme. Oba máme dobrou práci a jsme finančně v pohodě, takže v tomhle by problém být neměl.
Dnes večer to plánujeme říct našim rodičům. Ta trapnost bude nesnesitelná. Vždyť nás viděli spolu vyrůstat. Vědí o každé naší společné lumpárně. A teď tohle.
Jediný člověk, kdo z toho bude mít radost, je její babička. Ta nás dávala dohromady od první třídy a vždycky tvrdila, že k sobě patříme. Asi měla pravdu, i když trochu jinak, než si představovala.
Pořád nemůžu uvěřit, že se ze mě stane táta.
A pro ty, co by mi radili testy otcovství: Ano, budeme je dělat. Terka sama řekla, že se zlobit nebude, protože chápe, jak divně celá situace vypadá. Prý poslední dva měsíce s nikým jiným nespala. Jsem si na 99 % jistý, že to dítě je moje, ale pro klid v duši a stoprocentní jistotu do toho půjdeme.
Takže tak. Můj život se právě obrátil vzhůru nohama. A já se dnes večer chystám na nejtěžší rozhovor svého života. Držte mi palce.
Změnila vám jedna noc nebo jedno rozhodnutí celý život? Jak jste se s tím vyrovnali? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy jsou největší životní katastrofy začátkem něčeho nového.
