Článek
Ale vnitřně jsem se cítil jako podvodník. Zatímco moji kamarádi si kupovali byty, jezdili na exotické dovolené a zakládali rodiny, já jsem každý měsíc s napětím sledoval, jak mi z účtu odchází nájem a jak se mé úspory tenčí. Cítil jsem se pozadu. Potřeboval jsem zkratku. Rychlou cestu k bohatství, která by mi umožnila konečně „dohnat“ ostatní. A tu zkratku jsem si myslel, že jsem našel. Jmenovala se kryptoměny.
Všechno to začalo u piva s kolegou Davidem. David byl do krypta úplně ponořený. Neustále mluvil o Bitcoinu, Ethereu, o blockchainu a o „altcoinech“, které měly potenciál „udělat sto krát“. Ukazoval mi v mobilu grafy, které strmě stoupaly k nebi. „Kdybys sem dal před půl rokem sto tisíc, měl bys teď půl milionu,“ říkal mi a v očích se mu leskly digitální dolary. Znělo to jako magie. Jako vstupenka do světa, kde peníze pracují za vás a kde se sny plní přes noc.
Ten večer jsem nemohl spát. V hlavě mi zněla Davidova slova. Proč bych měl dál sedět osm hodin denně v kanceláři za průměrný plat, když existuje způsob, jak vydělat peníze rychle a snadno? Ta myšlenka byla neuvěřitelně lákavá. Následující dny jsem strávil sledováním videí na YouTube. Hltal jsem příběhy mladých kluků, kteří se stali milionáři díky jedné správné investici. Mluvili o „HODLování“, o „diamantových rukou“ a o tom, že „strach je nepřítel“. Cítil jsem se jako součást nějakého tajného, elitního klubu, který objevil tajemství bohatství.
Rozhodl jsem se. Vzal jsem většinu svých úspor – sto padesát tisíc korun, které jsem měl schované jako základ na hypotéku – a převedl je na kryptoměnovou burzu. Cítil jsem směsici strachu a euforie. Říkal jsem si, že je to riziko, ale že kdo neriskuje, nic nemá. Tohle byla moje životní šance.
Podle Davidovy rady jsem část peněz investoval do stabilnějších mincí jako Bitcoin a Ethereum. Ale tu pravou příležitost jsem viděl jinde. V těch malých, neznámých mincích s šílenými názvy, které stály zlomek centu, ale slibovaly tisícinásobné zhodnocení. David mi doporučil jednu, která se jmenovala „AstroCorgiCoin“. Měla prý „skvělou komunitu“ a chystala se na „raketový start na Měsíc“. A já, zaslepený vidinou rychlých zisků, jsem do ní investoval sto tisíc korun.
První týden byl jako sen. Hodnota mého portfolia rostla neuvěřitelnou rychlostí. Z mých sto padesáti tisíc bylo najednou dvě stě, pak tři sta. Kontroloval jsem aplikaci v mobilu každých pět minut. Při každém pohledu na ta zelená čísla jsem cítil vlnu adrenalinu. Cítil jsem se jako génius, jako finanční mág, který odhalil tajemství trhu. Už jsem se viděl, jak dávám výpověď v práci, jak kupuju sportovní auto a jak s přítelkyní cestujeme po světě. V hlavě už jsem ty peníze utrácel.
Přestal jsem spát. Byl jsem vzhůru do tří do rána, sledoval jsem grafy a komunikoval s ostatními „investory“ na diskuzních fórech, kde jsme se navzájem ujišťovali, že naše mince poletí až ke hvězdám. Byl jsem naprosto pohlcen. Můj reálný život se scvrkl na sledování jedné jediné obrazovky.
A pak přišel pád. Bylo to rychlé a brutální. Probudil jsem se jednoho úterního rána a trh byl v plamenech. Všechno bylo červené. Můj milovaný AstroCorgiCoin se přes noc propadl o sedmdesát procent. Z mých tří set tisíc bylo najednou méně než sto. Zachvátila mě panika. „To je jenom dip! To se zase zvedne! Musím mít diamantové ruce!“ opakoval jsem si mantry z internetových fór.
Ale nezvedlo se to. Padalo to dál. Osmdesát procent. Devadesát. Sledoval jsem v přímém přenosu, jak se mé životní úspory, mé sny, má budoucnost, rozplývají v nicotu. Cítil jsem se fyzicky špatně. Nemohl jsem jíst, nemohl jsem pracovat. Jen jsem seděl a hypnotizoval ta červená čísla, která mi propalovala díru do duše.
Během týdne byla hodnota mé investice prakticky na nule. Ukázalo se, že AstroCorgiCoin byl klasický podvod, takzvaný „rug pull“, kde si zakladatelé projektu nechali většinu mincí a pak je v jeden moment prodali, čímž způsobili absolutní kolaps. Zůstal jsem s prázdným účtem a pocitem naprostého, totálního selhání.
Nejhorší na tom byla ta hanba. Jak to mám říct přítelkyni? Jak to mám říct rodičům? Jak mám sám sobě přiznat, že jsem byl tak neuvěřitelně hloupý a naivní? Ten pocit ponížení byl horší než ztráta těch peněz.
Trvalo mi několik týdnů, než jsem se z toho otřepal. Musel jsem se přiznat přítelkyni, která byla naštěstí neuvěřitelně chápavá, i když zklamaná. Musel jsem se vrátit do své nudné, ale stabilní práce a začít znovu od nuly.
Dnes, o rok později, mám na účtu zase pár desítek tisíc, našetřených poctivou, pomalou prací. Na grafy kryptoměn jsem se od té doby nepodíval. Ta lekce byla bolestivá a drahá. Ale možná byla nutná. Zjistil jsem, že neexistují žádné zkratky. Že sen o rychlém a snadném zbohatnutí je jen nebezpečná iluze, která vás může stát všechno. Ztratil jsem peníze, ale získal jsem zpátky svůj život. A to je lekce, kterou si, na rozdíl od hodnoty AstroCorgiCoinu, budu pamatovat navždy.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
