Článek
Asi před dvěma hodinami jsem se vracel domů s několika těžkými taškami z nákupu. Uviděl jsem kočku sedět na rohu jedné postranní uličky. Přistoupil jsem blíž a zavolal na ni: „Pspsps, čiči, pojď sem, kočičko!“
A v tu chvíli z té uličky vyšla nějaká žena.
Naše pohledy se střetly. Okamžitě jsem zpanikařil, že si myslí, že to „kočičko“ bylo na ni. Začal jsem na tu kočku ukazovat a koktat, že jsem mluvil na ni.
V tom zmatku jsem ale udělal chybný krok z obrubníku, zvrtl si kotník, a rozplácl se na chodníku jak široký, tak dlouhý.
Jedna z mých igelitek se roztrhla a celý nákup – rohlíky, paštika, piva v plechu – se rozkutálel kolem mě.
Uslyšel jsem smích. Dva kluci ke mně přiběhli, jeden mi pomohl na nohy a druhý mi posbíral rozsypané věci a dal mi je do zbývajících tašek. Ujistili se, že jsem v pohodě, a odešli.
Já jsem tam pak ještě pár minut stál, s pulzující bolestí v kotníku a v naprostém ponížení.
Ta kočka už tam samozřejmě nebyla.
Zažili jste někdy podobný řetězec trapných nehod na veřejnosti? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Ať se můžeme společně stydět.
