Článek
Aby bylo jasno hned na začátku: tuhle ženu miluju víc než život sám. Je to ta nejnesobečtější, nejpodporující a nejlaskavější bytost, jakou jsem kdy potkal. Každý den, který s ní strávím, je ze mě lepší člověk.
Nicméně: spí jako totální sobec.
Začínáme každou noc jako v nějakém zamilovaném filmu od Disneyho. Jsme k sobě přitulení jako dvě koťata, všechno je dokonalé. A pak, když konečně usne, začíná naše každonoční válka o území.
Často startuje klasickou hvězdicí. Roztáhne ruce a nohy do všech směrů, aby si vytvořila strategické předmostí pro svou noční invazi. Poté se začne pomalu otáčet proti směru hodinových ručiček, až leží diagonálně přes celou postel a svýma nohama si zajistí klíčový nástupní prostor na mé polovině. Následně, s taktikou nemilosrdnou jako sám Hannibal, provede finální klešťový manévr horní částí těla. Tím mě definitivně přišpendlí k okraji matrace a velkoryse mi ponechá přesně pět centimetrů životního prostoru, na kterých se moje nespavá maličkost má pokusit usnout.
Když se pak pokusím o taktický ústup a potichu se vytratím z postele, abych si lehl na její, teď už volnou, stranu, její vnitřní radar to během pěti minut zaznamená a celý proces začne nanovo.
Zkusil jsem všechno. Koupili jsme si do naší pidi ložnice obrovské letiště dva na dva metry. Vytvářím si demilitarizovanou zónu z polštářů. Dokonce jsem ji několikrát opatrně zvedl a jako balík přesunul na její polovinu. Marně.
Problém je, že já už v prázdné posteli prostě neusnu, protože to svoje trdlo tak strašně miluju. Její přítomnost mě doslova drží vzhůru, ale zároveň bez ní nedokážu spát. Často kvůli tomu nespím celé noci a do práce jdu jako zombie, abych další noc usnul z čistého vyčerpání. A budit ji nemůžu, protože taky dře jako kůň a spánek si zaslouží.
Ale kurňa, já jsem tak strašně, ale tak strašně unavenej.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
