Článek
Zrovna jsem odvezl manželku do autoservisu pro auto a vrátil se domů s našimi holčičkami, dvou a půl letou a čtyřletou. Vzpomínám si, že jsem se snažil dát tu mladší, Emičku, spát, ale nechtěla. Tak jsme šli zpátky do obýváku.
A v tu chvíli na mě přišel strašně divný pocit. Jako hlasitý bílý šum nebo jako by mi měla explodovat hlava. Vybavuju si myšlenku: „Sakra, musím zavolat záchranku.“ Vytočil jsem na mobilu 155 a pak… nic. Okno. Absolutní tma.
Další věc, co si pamatuju, je, jak se malátně probírám a vidím, jak našimi dveřmi vchází policie a záchranáři. Byl jsem totálně mimo a dezorientovaný. Posadili mě na gauč, na něco se ptali, záchranáři se o mě začali starat, dali mi kapačku. Vůbec jsem netušil, co se děje. Později v nemocnici mi udělali CT mozku a další testy. Nejdřív si mysleli, že to byla malá mrtvice, to se naštěstí nepotvrdilo. Teď se doktoři domnívají, že to byl epileptický záchvat způsobený nízkou hladinou fosfátů kvůli mému přerušovanému půstu. Kromě toho, že jsem dnes unavený, bolavý a mám dokousaný jazyk, měl bych být v pořádku.
Až později, když jsem se dal víc dohromady, jsem zjistil, co se vlastně stalo. Moje starší dcera, čtyřletá Anička, zvedla telefon, který jsem upustil na zem, a mluvila s dispečerkou.
Řekla jí, že „tatínek se nechce probudit“, a že na zemi divně dýchá a chroptí. A pak jim dokázala říct naši přesnou adresu (pořád si o ní povídáme a učíme se ji). Zůstala na telefonu, dokud pomoc nedorazila. Díky tomu, že na lince bylo malé dítě s dospělým v bezvědomí, byli tu záchranáři extrémně rychle.
Manželka si mezitím po vyzvednutí auta ještě zašla na nákup a domů by se vrátila možná až za hodinu. Kdyby Anička nezavolala pomoc, byl bych tam ležel mnohem déle a Bůh ví, co by se stalo.
To, jakou duchapřítomnost projevila, mě naprosto ohromilo. Jsem na ni tak neskutečně pyšný. Ona ví, že udělala něco správného, a je hrdá, že „mluvila s paní na telefonu“, ale myslím, že nechápe plný rozsah toho, co dokázala. Nevím, jak jí vysvětlit, jak zatraceně úžasná byla. Asi až bude starší a uslyší tenhle příběh znovu, pochopí, jaký hrdinský čin to byl.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
