Článek
Zíral jsem na monitor a myslel si, že je to nějaký hloupý vtip nebo pokus o podvod. Já, násilník? Jsem pětadvacet let šťastně ženatý s Janou, máme tři skvělé děti a nikdy v životě bych žádné ženě neublížil. Jenže pak jsem si vzpomněl, že jsem si před pár lety z hecu dělal na MyHeritage testy DNA. S bušícím srdcem jsem se přihlásil do účtu. A byla tam. Shoda. Moje dcera.
Začal jsem pátrat v paměti, kdo by mohla být její matka. A pak mi to došlo. Tereza. Chodili jsme spolu asi měsíc v prváku na vejšce v Brně, někdy v polovině osmdesátek. Byl to krátký románek, rozešli jsme se v dobrém a zůstali kamarádi. Úplně poslední večer před letními prázdninami jsme se potkali na mejdanu na kolejích, trochu jsme popili a skončili u mě na pokoji. Pamatuju si to naprosto jasně, bylo to stoprocentně dobrovolné, vášnivé a bohužel nechráněné. Pak jsme se vrátili na párty a tančili s přáteli. Druhý den jsme oba odjeli domů na prázdniny. Tereza se po prázdninách na školu nevrátila, ale nijak zvlášť jsem nad tím nepřemýšlel, nebyli jsme si blízcí a přes léto jsme si ani nenapsali.
Jeden z důvodů, proč nám to s Terezou neklapalo, byla víra. Ona byla z přísné katolické rodiny, já jsem žid. Napadlo mě, že když zjistila, že je těhotná, raději řekla rodičům, že byla znásilněná, než aby přiznala sex před svatbou s klukem jiného vyznání. Ale kdo ví, jak to doopravdy bylo.
Úplně mě zničila představa, že mám dceru, které třicet let lhali o jejím otci. Nedokážu si představit, jaké to je vyrůstat s myšlenkou, že jste dítětem násilníka. Bylo mi líto holky, o které jsem ještě před pár dny neměl ani tušení a která mě z duše nenávidí.
Vůbec jsem nevěděl, co dělat. Moje žena Jana mi byla obrovskou oporou a radila mi, ať tomu dám čas. Kamarád mi zase doporučil právníka. Nakonec jsem se rozhodl pro obojí. Právník mi poradil, abych dceři odepsal a obvinění ze znásilnění jednoznačně popřel. Napsal jsem jí krátkou zprávu, popsal, jak jsme se s Terezou seznámili a co se té noci stalo. Snažil jsem se na Terezu nijak neútočit. Týden se nic nedělo.
Před pár dny mi dcera odepsala. Psala, že jí teď Tereza tvrdí, že byla znásilněna měsíc poté, co jsme spolu spali, a že jí doktoři řekli, že se dítě narodilo předčasně o osm měsíců později. V podstatě se snaží říct, že ji doktoři uvedli v omyl. Těžko tomu věřit, ale pokud je to pravda, je to hrozné, a pokud ne, dává to alespoň Tereze únikovou cestu, aniž by musela přiznat svou obrovskou lež, což je možná pro všechny nejlepší.
Včera jsem s dcerou poprvé mluvil. Oba jsme brečeli, takže jsme toho moc neřekli. Než jsme zavěsili, řekl jsem jí, že ji miluju, protože je moje krev a maso, a že doufám, že se budeme moci poznat a že poznám i svou vnučku. Po těch slovech se úplně rozplakala a řekla, že na tahle slova čekala celý život.
Asi před týdnem jsme to s Janou řekli našim dětem. Jsou v pubertě, ale vzaly to skvěle. Všechny se těší, až poznají svou novou sestru a neteř. A moje žena… moje krásná, starostlivá, nejlepší přítelkyně… je prostě neuvěřitelná. Navrhla, abychom dceru i s vnučkou pozvali na vánoční svátky, dokonce že jim zaplatíme letenky a ubytujeme je v pokoji pro hosty. Dnes večer mi má dcera znovu zavolat a já jí to navrhnu. Máme co dohánět, celý život.
A co se týče Terezy, mám pocit, že nás obě okradla, ale nechci se tím užírat. Sama se mi neozvala a já to taky neplánuju. Máme před sebou novou kapitolu.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
