Článek
Jsem ženatý a jediný živitel rodiny. Manželka je máma v domácnosti se dvěma dětmi. K narozeninám jsem si přál jen dvě věci: 1. Trochu vášně jen pro mě. 2. Aby mi někdo udělal snídani. I kdyby to měly být jen cereálie v misce. Cokoliv, co by ukázalo, že na mě někdo myslí.
Jak vypadal můj den? Vzbudil jsem se v šest ráno na rychlovku v posteli, která skončila dřív, než začala, protože se vzbudil náš mladší syn. V 6:15 už jsem dole, dělám snídani synovi a hraju si s ním. Sobě snídani nedělám, to by po mém přání bylo fakt smutné. V 7:45 manželka odjíždí na celý den na nějakou nedůležitou schůzi rodičů do jiného města. Ani mi nepopřeje. Já mezitím dělám domácí práce, vypravím syna, odvedu ho do školky a jdu do práce. Moje narozeninová snídaně? Zabalenej croissant ze sámošky. V půl dvanácté mi volají ze školy, že naše starší dcera (která spala u kamarádky) je nemocná. Odcházím z práce, vyzvedávám ji a starám se o ni. Manželka je pořád na schůzi. Připomenu dceři, že mám narozeniny. „Aha, já zapomněla, tak všechno nejlepší,“ řekne. Hrajeme videohry. V pět se vrací manželka a hned ve dveřích mi vynadá, že jsem si vzal z peněženky jejích 250 korun, které tam měla pro někoho jiného. Je prý „moc unavená“, aby vyzvedla syna ze školky, takže letím já. Po návratu se mě ptá, co jsem připravil dětem k večeři. Veselým hlasem navrhnu: „Hele, mám narozeniny, objednáme si něco dobrého přes Wolt!“ To mi neprojde, prý to trvá moc dlouho. Takže dělám dětem ravioli. Zatímco krmím děti, manželka naštvaně složí pár ručníků z těch tří praček, co jsem dneska vypral, a pak si zaleze do ložnice s telefonem. Moje narozeninová večeře? Zbytky ravioli po dětech a topinka. Jsem tak vyhořelý, že už nemám sílu si dělat cokoliv jiného. Vykoupu děti a dám jim kousek narozeninového dortu, který jsem si sám koupil. Zvu dolů i manželku. Nechce se jí. Uložím děti do postele a ve deset večer sám uklízím ten chaos po dvou dětech a celém dni.
A to je všechno. Narozeniny skončily. Teď sedím, projíždím internet a přeju si, aby někoho zajímalo, jak mi je. Ne jen to, že nosím domů peníze, vařím a přebaluju.
Víte, co je na tom nejhorší? Když měla narozeniny ona, týden jsem jí doma nakládal lososa, protože ho miluje. Ráno jsem vstal a udělal její oblíbenou snídani. Koupil jsem jí drahá sluchátka a nový objektiv k foťáku. Celý den jsem se snažil, aby se cítila výjimečně. Já nechtěl drahé dary. Stačila by káva. Nebo jen blbý „všechno nejlepší“ a pusa. Cokoliv.
Když jsem se jí dnes večer snažil říct, jak se cítím – napsal jsem jí to, protože mi mluvení o tomhle nejde – podívala se na mě a řekla: „Bude z tohohle špatná nálada? Jestli jo, tak to číst nechci.“
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
