Článek
Tajemství zapomenutého hrdiny odhalil při psaní své diplomové práce o hradecké vazební věznici historik Petr Fišer, který vystudoval historii, ale také pracuje ve zmíněné věznici jako strážný. Ladislava Vančuru popsal jako lékaře, ale především milujícího manžela, otce, vlastence, mimořádně odvážného člověka a také inspirující a morálně nezlomnou osobnost. Tyto vlastnosti společně se značnou skromností zformovaly výjimečný osud.
Ladislav Vančura se narodil v obci Pachfurth v dnešním Rakousku u hranic se Slovenskem. Jeho otec byl hlavním správcem rodiny Harrachů, proto se brzy Vančurovi přestěhovali na jejich panství do Sadové u Hradce Králové. Po studiu na gymnáziu v Novém Bydžově odešel mladý Ladislav studovat do Prahy medicínu. Tu s přerušením kvůli první světové válce nakonec úspěšně dokončil.
Následně začal v Hradci Králové vykonávat praxi, nejprve coby lékař praktický, později působil coby hlavní vězeňský lékař ve zdejší věznici. V této roli již od začátku okupace tajně pomáhal vězněným osobám. Brzy se však jeho osud měl ještě zkomplikovat.
Profese lékaře se Ladislavu Vančurovi stala osudovou
Když mu bylo nabídnuto, aby pracoval jako lékař i u osob vězněných gestapem, přijal pod podmínkou, že bude vyšetřovat v české ordinaci a za pomoci českého dozorce. Vězni byli podrobováni nesmírně krutému zacházení a doktor Vančura později vzpomínal, že právě ulehčení jejich údělu bylo hlavním důvodem, proč nabídku přijmout.
Během svého působení v Hradci Králové zachránil stovky životů. Byli mezi nimi studenti, odbojáři, učitelé i úředníci. Za záchranu mu vděčí například Josef Bílek, autor soch před budovou hradeckého soudu. Po jeho zavření za držení nelegální zbraně poslal dozorce Rychtera, aby zajištěnou zbraň provrtal, a tedy znehodnotil. Zásluhou Vančury nepřišel o život ani světově uznávaný průkopník chirurgie Jan Bedrna.
V únoru 1940 si jej povolal samotný šéf hradeckého gestapa Albert Hardtke. Muž byl nemocný, trpěl ledvinovými kameny. Doktor Vančura se uvolil, že ho bude léčit. Věděl, že se mu to vyplatí, záměrně proto jeho léčbu protahoval. Dařilo se tak vytvořit dojem, že Hardtke má náležitě zač být vděčný, čehož uměl MUDr. Vančura využít. Intervenoval za vězněné, tajně je léčil nebo radil, jak vypovídat.
Stejně tak Hardtkemu přinášel svědectví o tom, jak někteří příslušníci gestapa zacházejí s vězni. Doktor Vančura skutečně v těchto případech měl silné slovo a Hardtke pak na jeho přímluvu ty nejhorší dozorce nechal převelet jinam, shrnuje dále historik odvahu zdánlivě „obyčejného“ lékaře.
Ani po válce neměl Vančura klid
Ladislav Vančura svým počínáním bezpochyby riskoval vlastní život. Ostatně ještě koncem války se postavil do čela odbojové skupiny, která zachránila asi 50 vězňů. Také byl dne 7. května 1945 zatčen gestapem, popravu dokázal vlastní intervencí zastavit až Albert Hardtke.
Oceněn byl výjimečný hrdina posléze ministerstvem spravedlnosti za zásluhy v odboji, obdržel osvědčení o národní spolehlivosti od Národního výboru města Hradec Králové. A také se stal obětí po komunistickém převratu v roce 1948. Za komunistů neunikl věznění ani, podobně jako mnoho jiných zinscenovanému procesu. Dostal se k mimořádnému lidovému soudu. A právě přes vězeňské knihy a následně spis z onoho soudu se český badatel Petr Fišer s jeho životním příběhem seznámil.
Kladlo se mu za vinu, že spolupracoval s gestapem a obohatil se na českých vězních. Nakonec doktora Vančuru sice tehdejší režim osvobodil, ale zároveň podrobil šikaně a perzekuci. Byl mu zabaven veškerý majetek, byl vyloučen z několika spolků a byl vyhozen z pozice obvodního lékaře, protože pozbyl důvěry pracujícího lidu. Žádné satisfakce se ovšem nakonec bohužel nedožil, zemřel v roce 1960. Bezpochyby si tak alespoň jeho jedinečný životní příběh zaslouží připomenout. V současné době navíc Vančurův „objevitel“ Petr Fišer usiluje o to, aby mohl být navržen na nejvyšší státní vyznamenání.
Zdroje
