Článek
Po únorovém převratu v roce 1948 se v celém tehdejším Československu rozjela hlavní část kolektivizace a začala vznikat jednotná zemědělská družstva. Rolníci byli pod hrozbou extrémních represí nuceni vzdávat se svých majetků a hospodářství, na kterých pracovaly mnohdy celé generace jejich předků.
Kolektivizace se nevyhnula ani obci Březová na Zlínsku (od 1. ledna 1949 šlo samozřejmě o Gottwaldov), která sousedila s třítisícovými Slušovicemi. Do JZD musel vstoupit i sedlák František Čuba starší. Vše jistě sledoval i jeho syn narozený v roce 1936, budoucí tvůrce „Slušovického zázraku“.
František Čuba starší se stal předsedou JZD v Březové a jeho syn o několik let později nastoupil na Vysokou školy zemědělskou. Tam se předvedl jako nesmírně pilný a schopný student. Hned na škole také vstoupil do KSČ. Není proto divu, že v roce 1963 se ve věku necelých 30 let stal předsedou JZD Slušovice ve svém rodném kraji.
Slušovický zázrak
Určité uvolnění poměrů spojené s šedesátými léty umožnilo Františku Čubovi experimentovat i s jinými metodami řízení, než jaké byly socialistickému hospodářství vlastní. Do podniku postupně zaváděl postupy, které jsou dnes běžné, za socialismu šlo ale o velkou inovaci. František Čuba se rozhodl soustředit na chov dobytka coby nejsilnější stránku slušovického JZD a s jeho produkty, resp. přebytky, začal obchodovat.
Slušovice ochotně pomohly jiným družstvům plnit normy např. v dodávkách masa výměnou za produkty, kterých měly nedostatek, nebo takových, které se jim hodily pro další inovaci Františka Čuby, kterou byla přidružená výroba. Ta se zpočátku soustředila na další zemědělské produkty, postupně se ale rozrostla do mnohem širšího záběru.
Dalším velmi důležitým prvkem bylo navázání odměn zaměstnanců na výkony družstva, resp. přímo těch částí, které oni sami mohli ovlivnit. To je věc velmi efektivní a z privátního sektoru dobře známá. Čubovy Slušovice již v této fázi fungovaly jinak než celé okolní socialistické hospodářství. Zatímco jinde se nevyplácelo vyčnívat z řady ani jako nejlepší, ve Slušovicích to bylo odměňováno.
Až do této chvíle by bylo vše v pořádku a JZD Slušovice bychom skutečně mohli uznale pochválit za to, že našly cestu, jak obejít pravidla a najít cestu k úspěchu. Tady to však nekončilo. František Čuba velmi dobře chápal, že nemůže jít proti režimu, ale naopak si musí nacházet cestičky přímo v jeho strukturách.
Slušovická jedinečnost
Pokud se na JZD Slušovice podíváme podrobněji, bude hned jasné, že nešlo obyčejné družstvo. Vnitropodniková banka, určitá verze Tuzexu, vlastní letecká společnost, dostihové závodiště, golfové hřiště, čtyřproudá dálnice vedoucí k areálu, výroba mikropočítačů… nic z toho by nebylo v socialistickém hospodářsko-politickém systému možné vybudovat bez přímé podpory režimu a spolupráce s ním. Jen tak se mohlo zemědělské družstvo proměnit doslova ve „stát ve státě“.
JZD Slušovice nefungovaly v běžném konkurenčním prostředí. Od jisté chvíle začaly být zásadním způsobem protěžovány. František Čuba měl kontakty v nejvyšších patrech politiky a byť se nejednalo vždy o vztahy přátelské ale spíše o obavy z jeho moci, mohl z nich velmi dobře těžit.
JZD Slušovice měly také nadstandardní vztahy se Státní bezpečností. Díky němu mělo družstvo k dispozici přístup k výsledkům technologické špionáže i dodávkám technologických částí ze Západu. Bez této podpory by JZD Slušovice nemohly nikdy dosáhnout svého úspěchu.
V neposlední řadě charakterizovala hospodaření JZD Slušovice bezohlednost k životnímu prostředí. Ta byla samozřejmě vlastní celému režimu, Slušovice nebyly výjimkou a z dlouhodobého hlediska se k životnímu prostředí chovaly doslova brutálně.
Závěr
Jinými slovy, JZD Slušovice fungovaly jen díky nadstandardním vztahům s režimem i jeho bezpečnostními složkami a tomu, že družstvu bylo povoleno používat metody stojící mimo socialistické hospodářství, které neumožnilo vytvořit jakoukoliv konkurenci. Po revoluci se JZD Slušovice proměnil na 101 různých menších společností, které z větší části zkrachovaly. Státní vyznamenání, které Františku Čubovi udělil Miloš Zeman zcela ignorovalo celkový kontext vzniku a fungování Slušovického zázraku a nebere v potaz to, jak pevně byl spojený s tehdejším režimem.
Zdroje:
