Článek
M. Kocáb a M. Horáček – muži, kteří se nesmazatelně zapsali do našich dějin spojených s pádem socialismu a vojsky varšavské smlouvy. V létě 1989 sepsali manifest iniciativy Most, jakéhosi komunikačního kanálu mezi vedením KSČ a disidenty. Oficiálně iniciativa vznikla v září téhož roku. Kromě obou zmíněných osobností se zapojil např. herec Jiří Bartoška nebo scénárista Jiří Křižan.
Na začátku byla odvaha
18. září zástupci Mostu poslali dopis tehdejšímu předsedovi vlády Ladislavu Adamcovi, v němž vyslovili požadavek nové politické kultury. Zvěsti o existenci dopisu se začaly rychle šířit. Největší osvícení ze stávající české vlády projevil ministr zdravotnictví Jaroslav Prokopec. Snažil se zjistit cíle nové iniciativy, jejich další připravované aktivity. Obával se ovšem nelibosti ze strany Miloše Jakeše, Státní bezpečnosti a ÚV KSČ. Most i nadále udržoval styky s úřadem předsednictva vlády ČSSR, ale výsledek – téměř nulový. Zlom přišel až v listopadu 1989, tehdy si Most získal pozici zprostředkovatele styku opozice a státní moci.
Na scénu totiž vstoupil Oskar Krejčí, poradce předsedy vlády. Ten slíbil dialog opozice a vlády. První kontakt s Adamcem byl naplánován na 19. listopadu, dva dny po tvrdém zákroku bezpečnosti proti demonstrujícím studentům. Podle obou čelních představitelů Mostu ideální čas otevřít dialog s komunisty.
Oběd u Adamcových
Kocáb s Horáčkem přišli k Ladislavu Adamcovi kolem oběda. V kontextu dnešní doby nemyslitelné, žádné tajnosti, žádná ochranka. Premiér bydlel na Letné v běžném činžovním domě, jeho jméno se vyjímalo na domovním zvonku. Zazvonili a … už seděli u stolu a obědvali zelňačku. Hovořili o 17. listopadu jako o zlomové události, ovšem premiér uplynulé dny neviděl jako zásadní, o pádu režimu nemohla být ani řeč. To vše považoval za sci-fi. Václava Havla vnímal jako pouhého kriminálníka.
Postěžoval, že ani on sám nemá neotřesitelné postavení v rámci KSČ, že jeho proslovy běžně cenzurují, kontrolují sdělovací prostředky a že s některými představiteli strany nezmůže nic ani on sám. Podle Kocába a Horáčka byli nenápadně nabádáni, aby aktivizovali demonstrace a on se zjevil jako „Spasitel“. Na čem se ale všichni tři shodli? Na odchodu sovětských vojsk.
Sbohem a šáteček
3. prosince vláda prohlásila, že srpnová invaze roku 1968 porušila mezinárodní právo a navrhla jednání o odchodu cizích vojsk. Podobný postoj zaujal také SSSR v čele s Gorbačovem. Dohoda zahrnovala 7 článků a předpokládala tři etapy odsunu osob a vojenské techniky z území Československa. První etapa (26. února – 31. května 1990) – odsun 25 800 osob, druhá etapa (1. června – 31. prosince 1990) – 18 300 vojáků, třetí etapa (1. ledna – 30. června 1991) – zbylých 29 400 vojáků.
Řízením odsunu byl pověřen zástupce ministra obrany ČSSR generálmajor Rudolf Ducháček. 28. března 1990 byla sestavena parlamentní komise, jejímž předsedou se stal poslanec Michael Kocáb. Jeho úkolem bylo koordinovat všechny akce spojené s odsunem sovětských vojáků, dále řešila majetkoprávní, ekologické, humanitární otázky, a to ve spolupráci se SSSR.
Stahování Rusů probíhalo harmonogramu a skončilo o několik dní dříve, než bylo stanoveno. Vojáci Československo opouštěli nejčastěji po železnici, celkově bylo použito 825 vlaků s 20 265 železničními vagóny, 11 088 železničních vagónů v rámci pravidelných nákladních vlaků. První železniční transport se provedl 26. února 1990 z Frenštátu pod Radhoštěm, poslední pak dne 19. června 1991. Vojáci se přesunovali rovněž po silnicích, tuto variantu zvolilo zhruba 1709 vozidel. V mnohem menší míře opouštěli republiku letecky, tuto možnost využili hlavně rodinní příslušníci sovětských generálů.
Konečně čisto
Celý proces byl formálně ukončen podpisem tzv. Protokolu o ukončení odsunu sovětských vojsk z Československa dne 25. června 1991 v Praze. 27. června opustil naši republiku i poslední vojenský zástupce sovětské armády, tehdejší velitel Střední skupiny vojsk generálplukovník Eduard Vorobjov. Vorobjov se ještě dne 24. června účastnil závěrečného koncertu, na kterém mj. vystoupil i Pražský výběr s Michaelem Kocábem.
Pobyt sovětských vojsk na našem území způsobil značné materiální škody, jejichž cena převýšila 6 miliard korun. Nejvíce postiženou oblastí bylo letiště Boží Dar (Milovice) a Hradčany, kde došlo ke znečištění okolní půdy podzemních vod ropou. O pošramocených kulturních a duchovních hodnotách ani nemluvě. Zde jsou škody nevyčíslitelné. Čechy opustilo více než 250 tisíc lidí. Mnozí byli perzekuováni. Během více než dvacetiletého pobytu nepřátelských vojáků vyhasly životy 425 osob.
Zdroje:
1) Výročí odsunu sovětských vojsk z Československa
2) Počátky i finále odchodu sovětských vojsk z Československa
3) Dočasný pobyt sovětských vojsk trval 23 let. Jako poslední odletěl generál Vorobjov
