Článek
Píšu vám, protože se musím s něčím svěřit. S něčím, co se stalo už dávno, na začátku milénia, ale pamatuju si to, jako by to bylo včera. A i když dnes vím, že to bylo trochu za hranou, nelituju ani vteřinu.
Když jsem byl ve třeťáku na gymplu, naše škola, v rámci nějakého osvíceného boje za zdraví mládeže, zakázala prodej všech slazených limonád ve školním bufetu a automatech. Byla to katastrofa. Studenti byli na pokraji vzpoury. A já v tom viděl příležitost.
Vytáhl jsem všechny své úspory z kapesného a brigád – bylo to asi pět set korun. O víkendu jsem poprosil tátu, aby mě vzal do Makra, a nakoupil jsem tři balení Coca-Coly po 24 kusech. Ve škole se plechovka předtím prodávala za patnáct korun. Tak jsem nasadil stejnou cenu. Při nákupní ceně v Makru mi to dělalo čistý zisk přes deset korun na plechovce.
První týden byl neuvěřitelný. Prodával jsem o velkých přestávkách, tajně, ze své skříňky. Nejdřív jsem ale narazil na logistický problém – plechovky byly teplé. Tak jsem investoval do velké termo tašky a každý večer jsem do mrazáku dával dvě PET lahve s vodou, které pak přes den chladily můj „sklad“. Většinou jsem měl vyprodáno ještě před obědem. Po pár týdnech už jsem jezdil do Makra sám a kupoval mnohem větší zásoby a rozšiřoval sortiment – Sprite, Fanta, dokonce i Kofola.
Asi po čtyřech měsících jsem si všiml, že mi klesají prodeje. Zjistil jsem, že mám konkurenci. Pár dalších kluků okoukalo můj model a začali prodávat taky. A byli drzí, měli i příchutě, které jsem já neměl.
A tehdy jsem udělal svůj první „manažerský“ krok. V té době už jsem si vybudoval síť kontaktů mezi učitelským sborem. Pár oblíbeným učitelům, zástupci ředitele a dokonce i školníkovi jsem čas od času „daroval“ pár plechovek zdarma. Bral jsem to jako investici do ochrany. Týdně mě to stálo tak šest až devět plechovek, žádná velká ztráta. Dokonce i pan ředitel si občas tajně přišel pro jednu vychlazenou dietní Colu.
Takže když se objevila konkurence, věděl jsem, co dělat. Zjistil jsem, kdo to prodává, a pak jsem jen tak mimochodem prohodil před jedním ze svých „chráněných“ učitelů, že „ti a ti kluci kazí morálku a prodávají ve škole nezdravé nápoje“. Z šesti „konkurentů“ byli čtyři chyceni a dostali týdenní detenci. Jednoho kluka jsem nechal, protože jsem věděl, že jeho rodina na tom není dobře a potřebuje peníze. Byl to mocenský tah a fungoval dokonale. Zase jsem byl králem trhu.
Jednou mě sice načapal jeden nový suplující učitel, jak prodávám v hodině, a poslal mě k zástupci ředitele. K tomu samému zástupci, který si ode mě bral Colu Zero. Jen se na mě podíval, řekl mi, ať jsem opatrnější, a nechal mě u sebe sedět v kanceláři až do konce hodiny.
Mým cílem bylo vydělat si na všechny poplatky spojené s maturitou – na šerpy, na tablo, na maturitní ples. A taky na půjčení smokingu a můj podíl na limuzíně na ples. Na začátku čtvrťáku jsem měl všechny peníze pohromadě. K tomu jsem si koupil PlayStation 2 a zbytek jsem si ušetřil jako základ na své první auto.
Na konci školního roku jsem svůj byznys předal dvěma šikovným třeťákům. Pomohl jsem jim to rozjet a propojil je se svými „zákazníky“ z řad učitelů.
Byl jsem práskač? Ano. Bylo to správné? Asi ne. Ale udělal bych to znovu? Stoprocentně.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
