Článek
Můj muž řekl jiné ženě, že ji miluje. A já jsem s tím naprosto v pohodě. Opravdu.
Abych to vysvětlila. Můj manžel je skvělý chlap, rodina je pro něj vždy na prvním místě. Jsme spolu přes dvacet let a nikdy mi nezahnul. V životě prý miloval jen dvě ženy. Ji a mě.
Ta druhá žena, jeho první láska z mládí, umírá. Zbývá jí jen pár dní života. A ona ho poprosila, jestli by ji nepřišel navštívit. Chtěla naposledy vidět svou první velkou lásku. Nebylo to žádné tajemství. S její dcerou se docela přátelím a právě ona mi volala a ptala se, jestli by mohl přijet.
Samozřejmě že jel.
Seděl u její postele, držel ji za ruku a povídali si. Vzpomínali na osmdesátky, na své mládí, a prý se u toho i hodně nasmáli. Byl tam i její manžel, skvělý chlap, který mému muži s porozuměním stiskl ruku. A na konci návštěvy ji můj muž objal a řekl jí, že ji vždycky miloval.
Bylo to rozloučení. Tečka za jedním životem. A já vím, že to bylo správné a potřebné.
Lidé mi píší, jak jsem silná, ale skutečný hrdina je tu on. Včera večer, se vším tím smutkem v srdci, stál v kuchyni a vařil. Hustou čočkovou polévku s rajčaty a zeleninové kari. Dnes odpoledne tam tu dobrotu společně zavezeme její rodině, aby se nemuseli o nic starat.
Dodatek, který přišel o den později:
Teď už má klid. Dnes v noci pokojně zemřela. Můj muž je zdrcený, ale zároveň cítí úlevu, že už se netrápí. A já jsem tu pro něj, stejně jako on byl vždycky pro mě.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
