Článek
Jsem s manželkou čtyři roky. Má dvanáctiletého syna z předchozího vztahu. Nikdy mě nevnímal nějak negativně, ale je jasné, že se mu stýská po vlastním tátovi. Vždycky mi říkal jménem. Mně se to nutně nelíbilo, ale nikdy bych ho nenutil, aby mi říkal „tati“.
Dnes chtěl jít s kamarády do zábavního parku a zeptal se mě, jestli bych nešel s nimi, což už samo o sobě mi udělalo obrovskou radost, takže jsem samozřejmě souhlasil. Ale když jeho kamarádi nasedli do auta, byl tam jeden, kterého jsem nikdy předtím neviděl, a Vojta mě představil jako svého tátu.
Začal jsem se usmívat, hned jak to řekl, a myslím, že si toho všiml, protože se na mě podíval, protočil panenky a zasmál se. Právě teď se v parku snaží vyhrát nějakou velkou cenu na střelnici a já se pořád usmívám.
Vím, že to není nic světoborného, ale upřímně, je to jeden z nejšťastnějších dnů, jaké jsem za poslední dobu zažil.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
