Článek
Můj přítel se nedávno zamiloval do streamování. Zatím si nekoupil žádné drahé vybavení, prostě jen zapne přenos, kdykoliv hraje. Je z toho celý nadšený, má v očích takové ty jiskřičky, které na něm miluju.
Já sama jsem to kdysi krátce zkoušela a vím, jak strašně těžké a demotivující je mluvit do prázdna. Získat první diváky je ten nejtěžší krok. Vidět na tom počítadle nulu je prostě k zbláznění. Nechtěla jsem, aby ho tenhle pocit odradil hned na začátku. Na světě je teď tak málo věcí, které dokážou vykouzlit takhle upřímnou, čistou radost, a já jsem chtěla, aby mu ta jeho co nejdéle vydržela.
Takže, když začne streamovat, udělám malý, nevinný podvod.
Otevřu si na svém soukromém notebooku několik anonymních oken v prohlížeči. Pak udělám to samé na jeho pracovním notebooku, který si „půjčím“, a nakonec i na svém telefonu. Na všech zařízeních si pustím jeho stream. Když se pak podíval na obrazovku a uviděl, že ho sledují 4 lidi, rozzářil se jako sluníčko. Byl tak šťastný! Jsou to jen čtyři diváci, ale pro něj to v tu chvíli znamenalo celý svět.
Sedím na druhé straně gauče, na všech zařízeních mám samozřejmě ztlumený zvuk a tvářím se, že si dělám něco do školy nebo do práce. On sedí u svého stolu, nadšeně komentuje hru a nemá nejmenší tušení, že jeho první malá fanouškovská základna jsem já.
Nechci ho klamat věčně. Je to jen taková startovací čára, malá injekce motivace, aby to nevzdal dřív, než vůbec začne. Věřím, že je skvělý a zábavný a že si své skutečné fanoušky brzy najde sám. Do té doby budu ale jeho nejvěrnější divačkou já. A já. A já. A taky já.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
