Článek
Všechno se zhroutilo v jediném okamžiku, kdy jsem otevřela dveře do pokoje pro hosty a uviděla něco, co mi navždy vypálilo díru do duše.
Vždycky jsem si myslela, že vím, co se u nás doma děje. Můj muž Radek je skvělý chlap, pro rodinu by se rozkrájel, a naše děti – osmnáctiletého Adama a dvě mladší dcery – jsme vedli k tomu, aby byly čestné. Hlavně Radek jim od malička vtloukal do hlavy, že nevěra je to nejhorší, co může člověk udělat. Nikdy nikoho nepodvádět a nikdy si nezačínat s někým, kdo je zadaný. Ironie, co?
Ten den jsem se vrátila dřív z nákupu v Kauflandu. Doma bylo podezřelé ticho. A pak jsem to uslyšela. Z pokoje pro hosty, kde občas přespávala moje švagrová Eva, když se pohádala s mým bráchou Petrem, se ozývaly tlumené zvuky. Srdce mi bušilo jako o závod. Otevřela jsem dveře a… stál tam můj syn. A s ním Eva, žena mého bratra. Oba polonazí, zmatení, vyděšení. V ten moment se mi zastavil svět. Beze slova jsem ty dveře zase zavřela a sesunula se podél zdi na zem.
Nevím, jak dlouho jsem tam seděla. Hlavou mi vířil chaos. Co teď? Komu to říct? Rozhodla jsem se počkat na Radka. Když večer přišel a já mu to všechno se slzami v očích vyklopila, nejdřív si myslel, že je to nějaký hloupý vtip. Když mu došlo, že mluvím vážně, zrudnul vzteky tak, že jsem se bála, že ho trefí šlak.
Domluvili jsme se, že si nejdřív promluvíme s Adamem. Žádné zapírání se nekonalo. Adam věděl, že je zle, prý viděl nějaký můj status na sociálních sítích a došlo mu, že jsem je viděla. Přiznal všechno. Táhlo se to už od loňského února, od Eviných narozenin. Tehdy mu bylo ještě sedmnáct. Opili se a skončili spolu na záchodě v restauraci. Od té doby se scházeli po hotelech a tajně si užívali na každé rodinné sešlosti. Když Adam domluvil, Radek vybuchl jako sopka. Zařval na něj, ať si okamžitě sbalí věci a vypadne do naší staré garsonky na druhém konci města, že ho nechce vidět.
Jen co za Adamem bouchly dveře, Radek vtrhnul do pokoje mého bratra, který u nás zrovna byl i s dětmi, a všechno na něj vychrlil. Eva naštěstí nebyla doma. Petr se zhroutil. Brečel, křičel, pak si sbalil věci, popadl děti a odjel. Ještě se ptal, kde je Adam, že si to s ním vyřídí. Neprozradili jsme to. Eva se od té doby neukázala, brácha jí asi volal nebo ji varoval Adam. Věci má pořád u něj.
V tom šíleném řevu a hádce všechno slyšely i naše dcery. Jsou na dně, bojí se, že se naše rodina rozpadne, stýská se jim po bráchovi a mají strach, že ho táta už nikdy nevezme zpátky.
A já? Vím, že jsem neudělala nic špatného, ale jak se mám proboha podívat bratrovi do očí? Nezvedá mi telefony, na zprávy nereaguje. Radek říká, ať mu dám čas. Adam z té garsonky utekl, bojí se, co by mu Petr udělal, a schovává se u nějakého kamaráda. Nechce nám říct u kterého. O Evě nevíme nic.
A nejhorší na tom je, že Adam přiznal, že to celé iniciovala ona. Platila mu hotely, večeře, dokonce mu prý dávala i jakési kapesné. Z mého kluka si udělala milence a zničila tím životy nám všem.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
