Článek
Píšu vám, protože se musím s něčím svěřit. S něčím, co dělám a o čem nikdo neví. Pracuju jako brigádník v jednom Albertu u nás na sídlišti, většinou sedím na kase. Práce je to občas otravná, znáte to, pípání zboží, mrzutí zákazníci, věčná otázka „A ta sleva se mi tam načetla?“. Ale já jsem si našel způsob, jak si to celé trochu zpříjemnit. A možná i někomu jinému.
Vždycky, když si ke mně na pás položí nákup nějaká dáma ve středních letech, taková, u které je na první pohled jasné, že jí osmnáct bylo už před hodně dlouhou dobou, a součástí toho nákupu je i láhev alkoholu – třeba víno na večer nebo lahev Becherovky – zpozorním. Nechám ji vyložit celý nákup, všechno namarkuju, a když přijde na tu lahev, zastavím se. Zvednu hlavu, nasadím svůj nejpřísnější a nejoficiálnější výraz a pronesu tu kouzelnou větu: „Slečno/paní, váš občanský průkaz, prosím.“
V devíti z deseti případů je reakce stejná. Nejdřív přijde šok. Zarazí se, zamrká, podívá se na mě, jestli si z ní nedělám legraci. „Můj… prosím?“ zeptá se nechápavě. Já se dál tvářím smrtelně vážně. „Potřebuju ověřit váš věk kvůli prodeji alkoholu.“
A pak to přijde. Ten moment, na který čekám. Její tvář se pomalu uvolní. Ten šok se změní v pobavení. A pak se na její tváři objeví ten nejkrásnější, nejupřímnější a nejvíc polichocený úsměv, jaký si dovedete představit. „Ale jděte, mladíku,“ řekne často se smíchem, „vždyť mně už je padesát!“ Ale už loví v kabelce občanku a celá se u toho tetelí radostí. Já se pak jakože podívám na datum narození, pokývu hlavou a s vážnou tváří řeknu: „Dobře, v pořádku, děkuji.“
Dělám to pokaždé, když mám příležitost. Je mi jedno, jak dlouhá je za nimi fronta. Vím, že je to jen malá, hloupá lež. Ale když vidím, jak ta paní odchází od pokladny o deset centimetrů vyšší, s úsměvem od ucha k uchu a možná i o trochu lepším dnem, tak vím, že to má smysl. Protože někdy i ta nejmenší a nejhloupější laskavost může někomu udělat obrovskou radost. A ten jejich úsměv? Ten mi za to malé zdržení a ten přísný výraz stojí.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
