Článek
Když jsem byl na střední, jeden kluk mi ukázal trik. Na padesátikorunu jsme průhlednou izolepou přilepili konec tenkého rybářského vlasce. Pak jsme minci strčili do automatu na pití, a těsně předtím, než úplně zajela a propadla, jsme ji za vlasec zase opatrně vytáhli. Automat si myslel, že jsme zaplatili, a my si mohli zadarmo vybrat limonádu.
Fungovalo to jen na jednom jediném automatu v celé škole, ale fungovalo to spolehlivě. Dělali jsme to tak často a v takovém množství, že jsme ty neotevřené plechovky a lahve skladovali ve skříňkách v šatně. Bylo jich prostě tolik, že jsme to ani nestíhali pít.
Věděl jsem, že je to v podstatě krádež, ale dělal jsem to dál. Dnes je mi z toho hrozně. Hluboce lituju, že jsem to kdy udělal.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
