Článek
Už skoro čtyři měsíce, od chvíle, co jsem najala tu sedmnáctiletou holku na hlídání naší tříleté dcery Emy, jsem měla divný pocit. Pracuju na plný úvazek jako zdravotní sestra, často mám dlouhé směny. Manžel, Tomáš, dělá tak třikrát týdně noční a přes den se doma dospává. Jen pro pořádek – mně je 31 a jemu 34.
Připadala jsem si jako blázen. Cítila jsem, že je něco špatně, ale on mi odmítal na cokoliv odpovědět a tvrdil, že si jen vymýšlím a žárlím. Tak jsem to udělala. Koupila jsem malou kameru a dala ji do obýváku. Tři dny nic. Ale čtvrtý den jsem to viděla. On a ta chůva se líbali na našem gauči, zatímco naše Ema se vedle nich dívala na pohádky v televizi. Celý můj svět se v jediné vteřině zhroutil. Cítila jsem vztek, bolest, ponížení… a dokonce i vinu, i když jsem jen chtěla udržet rodinu nad vodou, zatímco on si stěžoval, že ho odstrkuju.
Když jsem ho s tím videem konfrontovala, okamžitě se rozbrečel. Snažil se mi něco vysvětlovat, ale neposlouchala jsem. Sbalila jsem Emu a odstěhovala se k mámě.
Už je to měsíc. Chůva dostala okamžitě padáka a on pořád pláče a škemrá kvůli svému „uklouznutí“. Dokonce se nestyděl říct, že si prý začala ona. Že ho sváděla. Mám pocit, že s ním jsem definitivně skončila. Jenže on to zvládl tak dokonale, že se teď cítím provinile já. Neustále mi opakuje, že jsem se o sebe málo starala, nehezky se oblékala a nevěnovala se mu. A já, hloupá, teď vážně přemýšlím, jestli na tom, co se stalo, nenesu část viny. Jsem z toho znechucená, srdce mi buší a vůbec nevím, co mám dělat. On prosí o druhou šanci a jeho rodina ho samozřejmě brání a útočí na mě.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
