Článek
Jsem z celé té situace zaplavená různými pocity. Myslím, že nikdo na něm neviděl nic podezřelého. Byl na mě a na lidi, se kterými pracuji, nesmírně milý. Působil přátelsky a celkem vyrovnaně. V naší budově pracoval nejméně dva roky.
Jeho chat v práci ukazuje, že se odhlásil minulé úterý. Provozní manažerka šla k němu do bytu až v pondělí, poté co jí volali jeho rodiče a snažili se ho sehnat, protože se v neděli večer neukázal na rodinné videokonferenci. Jeho auto tam stálo, ale na zvonění nereagoval, tak přijela policie na kontrolu. Kamarád mi říkal, že jim manažerka řekla, že si nějak propojil plynovou lahev s obličejovou maskou.
Týden předtím mě učil, jak převádět soubory do jiného programu pro jinou firmu, se kterou spolupracujeme, „kdybych tu náhodou nebyl“. Myslím, že jsem se ho nezeptala na jedinou osobní otázku, zatímco mi to vysvětloval. On se ptal na citronové řezy, které jsem přinesla před několika měsíci, a pochválil mi je. Zřejmě obešel a udělal podobné věci s více lidmi.
Celá ta věc je strašně zvrácená. Všichni jsou traumatizovaní, několik lidí si na pár dní vzalo volno. Vlastně o něm nic nevím. Hledání na internetu nic nenachází, kromě profilu na LinkedIn, kde nejsou žádné informace. Prostě nemůžu uvěřit, že si toho skoro týden nikdo nevšiml. Jsem naštvaná na sebe i na své kolegy, že jsme ho brali jako samozřejmost. Skoro to vypadá, jako by to bylo oprávněné.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
