Nazí před komisí a ztráta roku života: jak probíhaly za socialismu vojenské odvody?

iMladíci, kteří čerstvě dosáhli osmnácti let museli odložit svůj stud, svléknout se do spodního prádla a nastoupit před komisi, která rozhodla o jejich budoucnosti.

Systém základní vojenské služby má v českých zemích dlouhou tradici. První stálá armáda vznikla 1649 jako součást rakouské armády. Muži vstupovali do armády dobrovolně, nicméně se upisovali na doživotí. O několik let později, zavádí Josef II. vojenskou povinnost pro nejchudší vrstvy země. Verbování poté nahradily odvody, ty byly mnohdy nedobrovolné a prováděny násilím. Rok 1802 byl koncem doživotní služby.

Doba se u pěchoty zkrátila na deset let, u jezdectva na dvanáct let a u dělostřelectva byla služba nastavena na čtrnáct let. O více než čtyřicet let později se vojenská služba zkracuje na osm let. Významných změn se branný zákon dočkal až v roce 1868. Od této doby se povinná vojenská služba týkala většiny mužů v českých zemích. Délka byla nastavena na tři roky, výjimkou bylo námořnictvo, zde byla délka služby stanovena na čtyři roky. Následovalo sedm let zálohy a dva roky v zeměbraně.

Na počátku 20. století byla služba zkrácena na dva roky. Zálohy a služba v zeměbraně byly ponechány.  Po 1. sv. v. byl vyhlášen branný zákon zahrnující všeobecnou brannou povinnost. Délka služby byla stanovena na 14 měsíců, ta ses ohledem na mezinárodní situaci v roce 1933 prodlužuje na dva roky. Po roce 1945 zůstal branný zákon až na drobné změny v platnosti. Branná povinnost vznikala v 17 letech, k odvodu se chodilo v 19 letech a ve 20 letech muži nastupovali na dvouletou službu. Od roku 1949 si branný zákon prošel řadou novelizací. Stanovil délku vojenské služby na 24 měsíců, ta se týkala mužů od 17 do 60 let.

V 90. letech 20. století novela zákona zkrátila délku základní vojenské služby na 12 měsíců. Během socialismu dostaly odvody ideologický rozměr. Komise nejen hodnotily fyzickou způsobilost, ale často prověřovaly i loajalitu k režimu. Ti, kteří se snažili odvody obejít nebo je odmítli, čelili vážným důsledkům, včetně vězení.

Závěrem roku 2004 končí povinná základní vojenská služba. Od roku 2005 se tedy armáda stává plně profesionální. Branná povinnost bude vyžadována pouze v případě ohrožení státu nebo při vzniku válečného konfliktu.

Jakmile muži dovršili 18 let, obdrželi pozvánku k odvodní komisi. Pozvánka je povolávala k posuzování fyzické i psychické způsobilosti pro vojenskou službu. Pro mnohé se jednalo o velmi stresující zážitek, který ovlivnil jejich následný život. Odvody byly detailně organizovaný proces. Nejprve se mladí muži shromáždili na určeném místě, kde byli postupně předvoláváni k jednotlivým vyšetřením.

Obvykle odvody probíhaly na krajských vojenských správách. Proces začínal zápisem do evidence. Poté již následovaly lékařské prohlídky.

Prohlídky byly klíčovou součástí samotných odvodů. Již zaběhlou součástí bylo svléknutí do spodního prádla před komisí, což vyvolávalo u některých rozpaky a stud. Svléknout se do spodního prádla před komisí byla standardní součást procedury, která často vyvolávala rozpaky a stud. Vyšetření zahrnovalo kontrolu zraku, sluchu, zubů a pohybového aparátu. Zjišťovala se i přítomnost srdečních či plicních onemocnění. Nakonec se zkoumala celková fyzická zdatnost.

Součástí prohlídek byly také psychologické testy. Ty se zaměřovaly na odhalení případných duševních poruch nebo nevhodného chování, které by mohlo bránit plnění vojenských povinností. Testy se skládaly z jednoduchých otázek nebo modelových situací, při kterých měli branci popsat jak by se v daných situacích zachovali.

Posléze byla komise povinna na základě vyšetření rozhodnout o způsobilosti každého brance. Ti byli zařazováni do jedné ze tří kategorií. Jednalo se o „Zcela způsobilý“ tedy schopen a povolán k výkonu služby. „Způsobilý s omezením“, kdy byl branec určen k omezeným činnostem. A nebo „Nezpůsobilý“, tedy osvobozeni od povinné vojenské služby ze zdravotních důvodů.

Povinné vojenské odvody byli v ČSSR nejen součástí obranné politiky, ale také nástrojem formování občanské povinnosti a loajálnosti k režimu. Pro mladé muže byl odvod nejen životní zkouškou, která zásadně ovlivnila jejich životy a odložila osobní plány a vize, ale přinášel také dlouhodobé psychické nebo fyzické následky.