Článek
Každý, kdo tráví čas na sociálních sítích, si toho asi všiml. V poslední době se neustále řeší, jestli je v pořádku odmítnout rande se ženou, která se živí jako sexuální pracovnice, třeba na platformě OnlyFans. Nedávno jsem viděl vlákno, kde jedna tvůrkyně tvrdila, že muži, kteří by s ní nechodili, jsou prostě nejistí a zakomplexovaní. A spousta lidí jí přikyvovala a zesměšňovala každého, kdo s tím nesouhlasil.
Tak já to řeknu naprosto jasně a bez obalu. Nechci chodit s ženou, která je sexuální pracovnice. Tečka. A ne, nemyslím si, že jsem kvůli tomu sexista.
Jsem si naprosto jistý, že drtivá většina žen by se taky necítila zrovna komfortně, kdyby jejich přítel pracoval jako escort nebo točil videa pro dospělé. Tady nejde o pohlaví, ale o podstatu té práce a o hranice ve vztahu.
Pokud jsem ve vztahu, nechci, aby moje partnerka byla intimní s někým jiným. A je mi jedno, jestli je to za peníze, nebo ne. Je to pro mě základní pilíř partnerství a důvěry. A stejně tak se necítím dobře s představou, že by její nahé tělo bylo v podstatě veřejným majetkem na internetu, dostupným komukoliv na pár kliknutí. To pro mě není o nejistotě, ale o soukromí a intimitě, kterou chci sdílet jen s ní.
Nežádám nic, co bych sám nenabízel. Věrnost, diskrétnost a respekt k našemu soukromí. Pokud tohle ze mě v očích dnešní internetové společnosti dělá zlého, zpátečnického nebo příliš náročného člověka, tak ať. S touhle nálepkou dokážu žít mnohem snáz než ve vztahu, který by byl v přímém rozporu s mými hodnotami.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
