Článek
Kdo byli neandrtálci?
Neandrtálci, tedy příslušníci rodu Homo neanderthalensis, tvořili jednu z archaických forem člověka, která existovala souběžně s rodem homo sapiens. Jméno dostali neandrtálci od vědců podle údolí Neandertal v Německu, kde byly objeveny jedny z jejich prvních kosterních pozůstatků v roce 1856 (tři roky předtím, než Charles Darwin publikoval svoji evoluční teorii).
Po dlouhou dobu panovala představa, která do jisté míry stále přetrvává, že neandrtálci představují přímého předka moderního člověka. Tato představa však není správná. Neandrtálci byli ve skutečnosti vývojovou větví, která s moderním člověkem sdílela před několika stovkami tisíci let společného předka. Odtud tedy jejich popis coby našich „bratranců“.
Jak neandrtálci vypadali? Protože v době, kdy neandrtálci obývali dnešní Evropu, panovalo v ní chladné klima doby ledové, vyvinuli se v podsadité typy s krátkýma rukama i nohama a silnou muskulaturou. Vysocí byli asi 150–175 cm a jejich hmotnost byla nějakých 75-80 kg u mužů a asi 65 kg u žen (samozřejmě s odchylkami u různých jedinců). Jejich poznávacím znamením byl také široký nos, nízké čelo a chybějící brada. Mozek měli neandrtálci stejně velký jako my a tomu odpovídaly i jejich schopnosti.
Vědci jsou v první řadě přesvědčeni, že neandrtálci uměli mluvit. Stejně tak víme, že používali nástroje jako pěstní klíny, oštěpy nebo sekery. Taktéž znali a používali oheň. Neandrtálci nosili nejrůznější amulety a talismany, což svědčí i o jejich spiritualitě. V neposlední řadě pohřbívali své mrtvé. Zdá se tedy, že neandrtálci nám byli v mnohém podobní, vlastně žili téměř stejným způsobem jako člověk moderního typu, se kterým se také museli nevyhnutelně potkávat. A zde se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu.
Konec neandrtálců
Jak by odpověděl každý, neandrtálci vyhynuli, zatímco homo sapiens nikoliv. A z konvenčního pohledu tomu tak skutečně je. Člověk moderního typu se dokázal lépe přizpůsobit, a proto překonal výzvy v podobě změny klimatu i dalších nebezpečenství, které na něj na úsvitu lidstva čekaly. Proč přesně to dopadlo tak, jak to dopadlo, si nejsou vědci úplně jistí. Neandrtálci měli podle všeho stejné schopnosti jako příslušníci rodu homo sapiens. Takže…?
Pravěcí lidé vzdorovali tvrdým podmínkám.
Jedním z možných vysvětlení je to, že moderním lidem se povedlo objevit kouzlo a výhody dělby práce. Možná za to může přece jen rozvinutější schopnost komunikace, která jim umožnila lépe organizovat fungování jejich společenství a tím jim dala konkurenční výhodu. A asi nezůstalo jen u jedné tlupy, u lidí typu homo sapiens byl doložen i obchod na velké vzdálenosti, tedy něco, co u neandrtálců zaznamenáno nebylo.
Ať již bylo důvodem cokoliv, faktem je, že neandrtálci jako druh zmizeli v době před 30 tisíci lety. Jak již ale bylo řečeno, v živé přírodě se nepočítá ani tak na druhy, jako na geny. Právě geny jsou tím, co překonává propast času i pouta jednotlivých živočišných druhů. A některé z nich nehodlaly zmizet spolu s neandrtálci.
Neandrtálci a homo sapiens: pravěká romance
Sekvenace DNA homo neanderthalensis a její porovnání s tou lidskou jasně ukázalo, že mezi oběma druhy docházelo ke křížení. Genetika je fascinující věda a vzhledem k částem DNA, které jsou typicky mužské nebo naopak typicky ženské můžeme také zodpovědně říct, že toto křížení probíhalo především v podobě rozmnožování mezi neandrtálskými muži a ženami homo sapiens. Že by tehdejší ženy uchvacovala svalnatá postava neandrtálců? To asi ne.
Jde spíše o to, že v opačném případě nedocházelo k přenosu genů, které by potomkům narozeným z tohoto svazku poskytovaly jakoukoliv výhodu a ti se proto neprosadili. Není vyloučené ani to, že takoví potomci byli neplodní. Na druhou stranu, potomci vzniklí ze svazku neandrtálských mužů a žen homo sapiens nejen, že byli plodní, ale navíc dostali do vínku nejednu genetickou výhodu, kterou potom mohli dále šířit.
Co to všechno znamená? Že i my máme v sobě část neandrtálské DNA, konkrétně asi 1-4 procenta podle posledních výzkumů. Jedná se především o geny, které modernímu člověku pomáhaly lépe zvládat přežití v tehdejších drsných podmínkách. Jde např, o geny řídící spalování tuků. V době ledové našim předků umožnily efektivněji ukládat a využívat tuky ve chvíli, kdy zdroje potravy byly omezené. Máme je pořád, jenže v době, kdy máme potravy vždy dostatek a nežijeme v žádném drsném prostředí, vedou spíše k tomu, že tak snadno a ochotně tloustneme. I tohle je genetika.
Využíváme i další neandrtálské geny, např. ty, které souvisí s nakládáním s keratinem v kůži, vlasech nebo nehtech. I to našim předkům pomohlo v souboji s přírodou, stejně jako geny, které nám poskytly odolnost vůči některým patogenům. Díky tomu se lidé mohli rozšířit do dalších oblastí. Podle jedné interpretace se však právě toto křížení podepsalo na neblahém osudu neandrtálcům. Předali totiž moderním lidem své výhody a ti je tak mohli snadněji „převálcovat“.
Jsme tedy neandrtálci?
Jak je to tedy s odpovědí na tuto znepokojující otázku? Předně je třeba říct, že používání označení neandrtálec v určitém negativním kontextu je velice hloupé. Neandrtálci byli velmi schopní a inteligentní. Být neandrtálcem je tak skvělé, ne?
Už jsme ale mluvili o tom, že takhle příroda nefunguje. A homo sapiens není žádným neměnným vrcholem evoluce, která již skončila svojí práci. I lidský druh se neustále vyvíjí a pokud by se nám poštěstilo vidět lidstvo za několik dalších stovek tisíc let, určitě bychom byli překvapeni, jak to naši potomci vypadají.
O to, že bychom byli neandrtálci ale samozřejmě nejde. Neandrtálci zkrátka předali část své genetické podstaty lidem druhu homo sapiens. Pro dnešní lidi jsou proto předky oba druhy. Poměr genů dělá z neandrtálců sice jen ty, kteří přidali „jen trochu“, to ale nic nemění, že mezi svými pra-pra-prapředky má každý z nás i nějakého toho příslušníka druhu homo neanderthalensis. V kontextu tohoto závěru se ani informace o jejich vymření nejeví vlastně tak fatalisticky…
Zdroje
1) Co jsme podle DNA zdědili po neandrtálcích?
2) Analýza archaické DNA
3) Neanderthals, Humans Interbred—First Solid DNA Evidence
