Článek
Natírání hodinek bylo prací snů, které se změnila v peklo
Ženy a dívky se během první světové války nakazily radiací v továrně. Tato informace ve vás možná vyvolá pocit, že za jejich nákazou stála výroba zbraní či jiné obrany proti nepříteli. Za vším ale hledejte obyčejné hodinky. Po celých Spojených státech amerických bylo založeno několik továren na výrobu vojenských hodinek a ciferníků. Problém tkví v tom, že tyto hodinky měly svítit ve tmě. Byly tak natírány radioaktivním prvkem, který v budoucnu zabil tisíce lidí.
Rok 1917 přinesl ženám a dívkám práci snů. Za obyčejné nanášení barev na hodinky či budíky měly dostat zaplaceno víc, než bylo v té době za tento druhé práce běžné. Nadšeně se tak vrhly do nanášení barev, jejichž hlavní přísadou bylo radium. Protože byla práce poměrně titěrnou, najímány byly mladé dívky a ženy, které svýma malýma rukama zvládly odvést práci na výbornou. Nanesená barva s rádiem ve tmě svítila. Šlo tedy především o preciznost jeho natírání. Některé z šiček tak byly dokonce nuceny štěteček olíznout, aby byl tenký a radium šlo nanést pouze tam, kde je potřeba.
Většina šiček byla ze své práce doslova nadšená. Dalším benefitem bylo to, že ženy zářily ve tmě. Záření se stalo hitem. Mladé ženy pracující v továrnách po večer svítily v ulicích. Natíraly si nehty, rádium nanášely na vlasy, aby zářily ještě více a byly na první pohled vidět. Zářivý byl také jejich úsměv. To vše trvalo až do roku 1924. Až v té době, 7 let po založení první továrny na hodinky, byl konečně prokázán negativní vliv na lidské zdraví.
Veřejnost a především továrny před záhadnými úmrtími zavíraly oči
O radiu se toho v té době moc nevědělo. Teprve 20 let zpátky jej objevili francouzští fyzici Marie Curie Sklodowska a její manžel Pierre. Převratnou roli v té době radium hrálo při léčbě rakoviny. Toho času bylo dokonce součástí dámské kosmetiky či zubních past. A tak nikoho nenapadlo, jaké fatální následky jeho používání může mít.
Za vůbec první oficiální oběť radia, která zemřela 12. 9. 1922 na masivní krvácení, je považována Amelia Maggia. Obyčejná bolest zubu ji dohnala k lékaři. Následně se ale tento problém rozšířil i a do dalších částí úst. Zuby musely být vytrženy a objevily se bolavé a hnisavé vředy. Kvůli nemoci museli lékař odstranit všechny Maggiiny zuby. Záhadná nemoc se následně rozšířila do celého těla a Amelia zemřela. Lékaři nedokázali diagnostikovat správnou příčinu úmrtí. S ničím takovým se do té doby nesetkali. A tak její smrt přisoudili syfilidě.
Další úmrtí na sebe ale nenechala dlouho čekat. Stejné příznaky, práce v továrně a každodenní kontakt s radiem ale mluvily za své. Majitel továrny dokázal dva roky zarytě mlčet. Popíral, že by úmrtí dívek mělo mít jakékoliv spojení s prací v továrně. Na továrnu byl vyvíjen tlak. Továrna si tak objednala nezávislou studii. Ta jasně prokázala, že ženy zemřely na následky vystavení rádia. To se ale společnosti natolik nelíbilo, že požádala o další přezkoumání. Výsledkem bylo prohlášení, že radium je naprosto bezpečné. A jak už to tak bývá, veřejnost věřila jednodušší variantě. A sice té, že dívky kvůli práci v továrně rozhodně umírat nemohly.
Radiové dívky statečně bojovaly za spravedlnost až do své smrti
Radiové dívky se ale nedaly. I přesto že věděly, že jejich dny jsou již sečteny, chtěly bojovat za spravedlnost a především pak za ženy, které by v budoucnu mohl čekat stejný osud. Když tak patolog Harrison Martland v roce 1925 prohlásil, že malířky hodinek skutečně zemřely na otravu radiem, bojovaly za prosazení jeho teorie. A to i přesto, že se tento názor továrny opět pokusily takzvaně zamést pod koberec.
Radiové ženy trpěly nepředstavitelnými bolestmi. I tak se ale nevzdaly a do posledního dechu chtěly dokázat pravdu. Za pomoci právníků v roce 1927 konečně došlo k zadostiučinění. Ovšem pouze částečnému. Ženy dosáhly pouze mimosoudního vyrovnání. O nepříznivých účincích radia se mluvila po celém světě. I tak ale některé továrny neustále pokračovaly ve svém fungování. Ženy tak nadále umíraly. A to až do doby, kdy k vítěznému konci dotáhla soudní proces bývalá pracovnice továrny Radium Dial Co. Catherine Wolfe Donohueová. Ta je tak považována za ženu, díky které navždy skončilo toto pracovní peklo.
Usmrcené ženy nezemřely nadarmo. Nejenom, že se poukázalo na negativní vliv radia a došlo k zastavení jeho nevhodného využívání. Díky tomuto případu také vznikl americký úřad pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Navíc se společnosti chtě nechtě musely začít zajímat o zdraví svých zaměstnanců. Marie Curie tak není jedinou, která účinkům radiace nakonec podlehla.
Zdroje:
1) Ženy a tajemný zabiják na pracovišti
2) Radium girls
3) The Radium Girls
