Článek
Přijde mi to postavené na hlavu – copak je normální, aby malá holka běhala veřejně polonahá, i když je jí teprve šest? Jsem fakt mimo já, nebo ona?
S Evou (29) máme šestiletou Aničku. Minulý víkend jsem musel do práce, tak Eva vzala Aničku a svoji ségru Lenku s jejími dvěma dětmi do místního aquaparku. Já bohužel nemohl. Lenka je ten typ, co všude tahá foťák a cvaká jednu fotku za druhou, „na památku“. Když se večer vrátily, tvářily se všechny, že si to parádně užily.
Seděli jsme pak v obýváku a Lenka připojila foťák k televizi, aby nám ukázala fotky. Projížděla jednu za druhou a já najednou ztuhnul. Na několika snímcích byla naše Anička jen ve spodním dílu plavek, nahoře nic. Nevěřil jsem vlastním očím. Podíval jsem se na Evu, která na mě koukala s výrazem „co je?“. Lenka si ničeho nevšimla a klikala dál.
Nechtěl jsem nic říkat před švagrovou, tak jsem počkal, až odejde. Jakmile se zavřely dveře, hned jsem se Evy zeptal, co to mělo znamenat. Prý si Anička polila vršek od plavek čokoládovou zmrzlinou a nechtěla ho mít na sobě, když byl špinavý.
Řekl jsem jí, že šestiletá holka prostě nemá co běhat na veřejnosti nahoře bez. A Eva hned vyjela, proč „sexualizuju“ naši dceru a že v šesti letech přece „ještě nemá co zakrývat“. Prý chtěla, aby se Anička cítila dobře, a když jí ten flekatý vršek byl nepříjemný, tak ji nechala, ať si ho sundá, že je to její rozhodnutí.
Snažil jsem se jí vysvětlit, že měla najít nějaké tričko nebo cokoliv, čím by ji zakryla. Ale trvala si na svém, že si toho prý nikdo nevšímal a nikomu to nevadilo. Pak ještě dodala, že ji obviňuju, že je špatná matka, a že dělám z normální situace něco divného tím, že „sexualizuju vlastní dceru“.
Upřímně, nešlo mi JEN o to „sexualizování“. To byla samozřejmě moje hlavní obava, protože vím, kolik všude číhá různých úchylů, co si děti vyhlížejí. Ale kromě toho je to prostě i o základní slušnosti a studu. A taky o hranicích, které chci, aby Anička chápala. Nemůže si prostě jen tak běhat po světě polonahá.
Zkoušel jsem jí znovu vysvětlit svoje důvody, ale prostě se sebrala a šla se zamknout do pokoje pro hosty. Druhý den ráno jsem to zkusil znovu, ale neřekla ani slovo. Už týden se mnou nemluví, spí vedle a já si říkám, jestli jsem to celé nějak nepokazil a neměl reagovat jinak. Co myslíte, přehnal jsem to?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
