Článek
Slova, která dnešní mladí lidé už neznají, tenkrát byla nedílnou součástí každodenního života. Jenže se nesměla říkat moc nahlas, protože podle oficiální propagandy bylo všeho dost. V novinách se tak psalo spíše o úzkoprofilovém než nedostatkovém zboží. Tím bylo všechno, co se nedalo běžně zakoupit. Seznam byl velmi dlouhý a neustále se měnil. Namátkou vybíráme příklady toho, co se nedalo sehnat, i když to lidé opravdu potřebovali. Toaletní papír byl za socialismu nekvalitní, ale ani tak se nedal běžně zakoupit. Proto bylo populární Rudé právo, komunistický deník, který měl jako jediný z tehdejších deníků velký formát a sloužil tak jako náhražka za chybějící toaleťák.
Nebyly ani dámské vložky, případně aspoň všechny „modernější“ typy, než byla tvrdá buničina v síťce. Jako náhrada sloužila často kusová vata, ale ani ta nebyla zdaleka vždy v nabídce. Často chyběly špejle, párátka, či zápalky, pak zase nešlo sehnat papírové ubrousky nebo další zcela běžné věci. Příklady tehdejšího běžného života najdete i v populárních českých filmech, například Vlastimil Brodský své budoucí ženě místo kroužků na záclony donesl kroužky na klíče (Hodíme se k sobě, miláčku?). Ve filmu Na samotě u lesa je na téma nedostatkového zboží hned několik scén s prodavačem, který jen kroutí hlavou, protože nemá ani jednu věc, kterou by si zákazník chtěl koupit. Stavební materiál byl ostatně tak nedostatkový, že se zcela běžně kradl ve velkém.
Podpultovky
Podpultové zboží neboli podpultovky byly položky, které se vůbec nedostaly do běžného prodeje, nebo jen ve velmi omezeném počtu kusů. Byly jen schované pod pultem pro zaměstnance obchodu a jejich rodiny a přátele. Sem patřilo cokoli z elektroniky, pračky, ledničky, šicí stroje, ale také gramofonové desky, knížky, svítidla, kvalitnější oblečení a obuv, prací prášky, deodoranty a mnoho dalšího. Nebyly ani věci, které děti musely povinně mít do školy, například tzv. Jarmilky, tedy bílé cvičky.
Teta mi vyprávěla, že měla svou paní, která ji nechávala nové gramodesky, svého knihkupce, který jí schovával knížky bez čtvrteční fronty na několik hodin, pak svou zelinářku na banány, citrusy, ale i obyčejný česnek, řezníka na jakékoli kvalitní maso a trafikanta na „tvrdé“ Sparty a „Ameriky“, tedy světové značky cigaret. Strýček jim to jako zaměstnanec státních lesů oplácel například výběrovými vánočními stromečky, případně rybami od kamaráda ze státního rybářství. Podpultovka byly i dokonce tehdejší oficiálně vydávané časopisy, například Mladý svět, Melodie nebo dětské ABC. Kvetl výměnný obchod, každý měl svou dodavatelskou síť, s kterou si podpultovky měnil nebo které připlácel nad oficiálně stanovenou cenu. To navíc šlo samozřejmě rovnou do kapsy zaměstnanců, stát z toho neměl nic.
Pořadníky
Pak ale byly položky, které nešlo sehnat vůbec a na které se dělaly pořadníky. Nejčastěji na nich byla nová auta, barevné televize a zahraniční domácí spotřebiče, třeba italské automatické pračky. Pořadníky byly neoficiální, v každé frontě se ustanovila jakási samospráva, která hlídala, aby nikdo nepředbíhal a aby si každý poctivě vystál (vyseděl, vyležel) své pořadí. Kdo viděl seriál Vyprávěj a čekání Josefa na novou Škodovku, chápe. Fronty na více dní byly třeba i na zájezdy do Jugoslávie a dalších atraktivnějších destinací před tehdejšími cestovkami Čedok a CKM, na nábytek, náhradní díly na automobily i další položky.
Příděly
I když přídělový systém byl typický hlavně pro poválečná a 50. léta, i později bylo některé zboží na příděl. Nemohli jste si například objednat tolik a takového uhlí na topení, které byste potřebovali, ale to, co vám stát přidělil. Topilo se tak kdečím, což jen zhoršovalo už tak dost špatné životní prostředí.
Fronty byly na všechno, pamětníci se smějí, že si často do nich šli stoupnout, i když nevěděli, na co se právě ve frontě stojí. Ale to si nostalgici, kteří tvrdí, že bylo tehdy lépe, už asi nepamatují. Nebo nechtějí pamatovat.
Zdroje:
1) Jaké bylo nakupování za socialismu? Fronty na banány, podpultovky i uhlí na příděl
https://www.kupi.cz/magazin/clanek/15782-socialismus-nakupovani
2) Fronta je tady! V první linii boje o banány aneb Plánované hospodářství v praxi
https://magazin.pametnaroda.cz/serialy/zivot-za-totace/fronta-je-tady-v-prvni-linii-boje-o-banany-aneb-planovane-hospodarstvi-v-praxi
3) Osobní zkušenost z rodiny
