Článek
My bydlíme kousek od Prahy, dojíždíme tam za prací. Říkali jsme si, že syn bude mít kde bydlet, a my za ním budeme moct občas zajet, strávit spolu nějaký čas. My platíme daň z nemovitosti a veškeré opravy a údržbu, syn si platí energie a jídlo. Pár let to takhle fungovalo bez problémů. Pak si našel holku, začali to brát vážně. Seznámili jsme se s ní, zdála se docela fajn. Oznámili zásnuby a ona se k němu do toho domu nastěhovala.
A teď ten problém: Svatba!
Uspořádali jsme u nich v Brně takovou seznamovací grilovačku. Byl tam náš syn, naše dcera, jeho snoubenka, její rodiče a sestry. Vypadalo to, že si všichni rozumíme. Moje žena, dcera a synova snoubenka šly dovnitř do domu, s nimi i její matka a sestry a náš syn. Za pár minut vyšla moje žena s dcerou ven, obě úplně na nervy. Přišly ke mně a řekly, že okamžitě jedeme domů do Prahy. Snažil jsem se zjistit, co se stalo. Až doma, když se trochu uklidnily, mi řekly, že náš syn a jeho snoubenka, spolu s její rodinou, nás na svatbě nechtějí. Prý jim bylo řečeno: „Nehodíte se mezi nás.“
Byl jsem vzteky bez sebe. Zavolal jsem synovi a ptal se ho, co to má sakra znamenat. Řekl mi, že její rodina má pocit, že nejsme dost dobří, že bychom je na svatbě ztrapnili, a že jsme prostě všichni z naší strany rodiny „odzvaní“.
Nechal jsem to týden uležet, abych trochu vychladl, a pak jsem jel zpátky do Brna. A co nevidím – budoucí tchánovci jsou v domě, i se snoubenkou. Vypadalo to, že se tam všichni prostě nastěhovali. Ptali se mě, co tam dělám. Řekl jsem jim, že když nejsme zvaní na svatbu, přijel jsem si promluvit se synem. A oni na mě, ať vypadnu z jejich domu! To už jsem nevydržel. Úplně jsem vyletěl a řekl jim, že mají 30 dní na to, aby se všichni sbalili a vypadli. Že synovi vzkazuju, že ten dům prodávám a že si může najít bydlení někde jinde, i s celou touhle svojí novou famílií. Hned jsem zašel do místní realitky a dal dům na prodej.
Zavolali synovi do práce a řekli mu, co jsem jim pověděl. Očividně si mysleli, že ten dům patří jemu. Volal mi a ptal se, proč prodávám jeho dům. Řekl jsem mu, že jsem ho zaplatil já, platím daně já, takže je můj. Bydlel tam zadarmo, ale když nás nechce ve svém novém životě, tak se musí odstěhovat. Řekl jsem mu to samé, co jeho budoucím tchánovcům – mají 30 dní, pak si vezmu exekutora a nechám je vystěhovat.
Jsem fakt takový padouch, že jsem na to šel takhle tvrdě? Je to můj syn, ale mám pocit, že ti jeho noví příbuzní převzali velení a s námi už se nepočítá.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
