Článek
Naštěstí už přestaly nabídky pomoci (doufám, že ti lidé pomohli raději někomu ve svém okolí), ale spousta lidí se ptá, jestli jsem přestal být ten vánoční Grinch a zase se chovám jako správný táta od rodiny.
Tak jo, abych vás uklidnil jako první: VYZDOBILI JSME! Jasně, žádné fotky s našimi obličeji sem dávat nebudu, ale pár snímků výzdoby klidně.
Taky jsem mluvil s finančním poradcem, který mi pomáhá dát dohromady rozpočet na příští rok, a zašel jsem i za psycholožkou. Ta mi pomohla si uvědomit, že moje hodnota nespočívá v tom, co můžu komu koupit. Doporučila mi pár terapeutů, ale ti mají plno až do nového roku, takže zatím s manželkou pracujeme na tom rozpočtu a probíráme byt, co bychom mohli prodat. Zatím jsme se zbavili nějakého starého nábytku ze sklepa, malé ledničky, co dva roky zela prázdnotou, hromady stojanů na víno a dalších serepetiček (od narození malé před dvěma lety doma stejně nepijeme, tak na co to skladovat) a pár dalších krámů. Vydělali jsme na tom asi patnáct tisíc – víc než dost na zaplacení všech pozdních složenek, něco málo jsme dali stranou a konečně pořádně nakoupili jídlo. Bude to ještě dlouhá cesta, než splatíme ty dluhy na kreditkách, ale konečně jsme se k tomu postavili čelem a jdeme správným směrem.
Od poslední výplaty (která naštěstí pokryla hypotéku a energie, takže žádný strach, pro ty, co se ptali, jestli jsme pozadu, díky za starost) mi taky nabídli (a já vzal) tři kšefty jako DJ na vánočních večírcích. Dva pro firmy známých a jeden pro charitu. Za ten pro dětskou charitu jsem si peníze odmítl vzít, nabídl jsem, že je rovnou věnuju zpátky dětem, což organizátorka vděčně přijala. Peníze navíc z těch dvou placených akcí šly zase na splácení dluhů a zbylo i na pár pěkných nových knížek a panenku pro naši malou, aby měla co rozbalovat na Štědrý den (nemluvě o taškách dárků od obou babiček a dědečků plných oblečení a hraček, takže o dárky mít nouzi fakt nebude).
Inspirován všemi těmi nabídkami pomoci od vás, jsem se znovu přihlásil jako dobrovolník do místní pobočky Armády Spásy, kde jsem tentokrát fasoval síťku na vlasy a zástěru a vydával teplé jídlo. Mobily jsou tam zakázané a fotit se při charitě mi přijde stejně trochu mimo. Taky jsem v práci zorganizoval potravinovou sbírku pro rodiny v nouzi a podařilo se nám darovat přes 250 kilo jídla Potravinové bance!
Děkuju všem, kdo se mi ozvali a pomohli mi si uvědomit, že jsem byl fakt blbec. Kvůli svým osobním mindrákům jsem málem zkazil svátky ženě a dceři. Nebudou to takové Vánoce jako ty minulé, co se týče drahých dárků, ale mám pocit, že tenhle rok pro mě bude hodně výjimečný, bez ohledu na to, jak málo toho bude pod stromečkem. Došlo mi, že všechny dárky, které potřebuju, už mám. Nemůžu dostatečně poděkovat všem skvělým lidem, kteří nabídli tolik pomoci mrzoutskému cizinci. Nepotřeboval jsem přijmout vaše dary, abych přijal vaši podporu – už jen ty nabídky mi změnily život.
Tak šťastné a veselé všem.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
