Článek
Už toho mám fakt plné zuby. Eva (říkejme jí tak) se vdává a já jsem jedna z družiček. Sama mi přiznala, že by mě nejradši měla za hlavní svědkyni, ale musela dát svou sestru Katku. Jenže Katka na celou svatbu kašle. Rozlučku se svobodou? Nula, nula, nic. Takže kdo to celé naplánoval a zorganizoval? Já. Byl to víkendový pobyt ve wellness hotelu v Jeseníkách. A kdo to zaplatil? Zase já! Nejen svůj díl, ale i za nevěstu, protože ostatní tři holky (nějaká kolegyně z práce, přítelkyně bratrance ženicha a ještě jedna holka, co ani nevím, kde se vzala) ani nenapadlo se složit. Nikdy mi ani neřekla blbý „děkuju“. Ještě jsem pro všechny udělala takové ty dárkové balíčky, nakoupila výzdobu, všechno nachystala v pronajatém apartmánu… Nic, ticho po pěšině.
Pak byla „svatební sprcha“ nebo jak se tomu říká, prostě předsvatební večírek pro holky. Zase v jiném městě, musela jsem tam cestovat přes půl republiky. Jediný dík přišel asi za měsíc ve formě oficiální děkovné kartičky. Fajn. Mezitím mi ale Eva neustále píše a volá kvůli každé blbosti ohledně svatby. Protože jsem jí asi nejbližší kamarádka (sama přiznala, že kvůli své povaze a povaze svého snoubence Marka o spoustu přátel přišli), musela jsem jí dělat i prostředníka v šílených hádkách s její matkou. A to pozor – její matka platí celou svatbu! Eva se chová tak neuvěřitelně rozmazleně, že je mi z toho zle.
Pořád mi říká, jak si váží toho, že jsem s ní zůstala i v těžkých časech a že moje parta kamarádek ji přijala mezi sebe s otevřenou náručí. Jenže teď přišel vrchol všeho. Zasedací pořádek. Eva byla jako svatební fúrie na všechny v přípravném týmu. Jednu holku seřvala jen proto, že navrhla místo na rozlučku. Dvě z těch holek se se mnou na té rozlučce ani nebavily. A hádáte správně – přesně s těmihle dvěma mě Eva posadila ke stolu! S kolegyní z práce a přítelkyní bratrance. Zatímco Katka (ta „úžasná“ svědkyně) a ta čtvrtá družička budou sedět u stolu s MOJÍ partou holek! S holkama, které jsem s Evou seznámila já, které byly moje svědkyně a družičky na mé svatbě! Kdyby to byl stůl pro všechny družičky, tak neřeknu ani popel. Ale tohle? To je výsměch. Její výmluva? „Však ty dvě holky znáš z rozlučky.“ Jo, potkala jsem je tam. To neznamená, že jsme kamarádky! Na té „sprše“ stála jedna z nich vedle mě a ani mě nepozdravila. Přitom problém se mnou nemají, klidně mi napíšou, když potřebují něco vědět ohledně svatby nebo si postěžovat na Evu. Celou dobu jsem bránila její chování a snažila se uklidňovat drama, ale už toho mám dost. Jsem naštvaná na nejvyšší míru.
Tohle je asi ta poslední kapka. Po svatbě s ní končím. Normálně bych blízké kamarádce dala k svatbě fakt hodně peněz. Ale na to teď může zapomenout. Jo a abych nezapomněla – taky jsem na té „sprše“ moderovala všechny hry, protože mě o to její máma poprosila. A s její mámou jsme strávily hodiny na telefonu plánováním výzdoby, her, místa… Její máma mi opakovaně děkovala za pomoc a za to, že jsem pro Evu opravdová kamarádka.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
