Článek
Pracovala jsem jako barmanka v jednom velkém, luxusním hotelu v centru Prahy. Jednoho dne byla obzvlášť slabá směna, a tak jsem si povídala s hosty. Jednou z nich byla dvaadvacetiletá učitelka z Anglie, která cestovala sama a byla ubytovaná u nás.
Skončila jsem dřív a rozhodla se jít na pár drinků. V jednom baru na Dlouhé jsem ji uviděla znovu. Byla na mol, úplně sama, a najednou se pozvracela přímo na bar.
Ta část města je v noci plná různých individuí, co loví opilé turistky. Byla ve stejném věku jako já, sama, v cizím městě a naprosto bezbranná.
Musela jsem něco udělat.
Pomohla jsem jí ven, nějak jsme se dopotácely zpátky k hotelu. Abychom se vyhnuly scéně na recepci, vzala jsem ji vchodem pro zaměstnance. Dovedla jsem ji až k jejímu pokoji, ujistila se, že je v bezpečí, a nechala jí na stolku své číslo s tím, ať mi napíše, až se probudí, abych věděla, že je v pořádku.
Druhý den ráno mi napsala a moc děkovala. Prý si z večera skoro nic nepamatuje. Myslela jsem, že tím to hasne.
Místo toho si mě zavolal šéf do kanceláře a vyhodil mě. Za „stýkání se s hosty mimo pracovní dobu“.
Snažila jsem se mu vysvětlit, že jsem se jen bála o mladou holku, která byla sama a v nebezpečí. Ale ne. Nezajímalo ho to. Porušila jsem firemní politiku.
Byla jsem oficiálně bez práce. Za to, že jsem pomohla opilé holce, aby se bezpečně dostala do svého hotelového pokoje.
Najednou jsem byla bez příjmu, žila jsem od výplaty k výplatě. Ten pocit nespravedlnosti, bezmoci a zoufalství byl zdrcující. Všechno se to na mě sesypalo.
Celý můj svět se zhroutil. Skončila jsem v Bohnicích.
Teď už jsem z nemocnice zpátky a bydlím u rodiny, dokud se trochu nevzpamatuju. Z HR oddělení hotelu mi přišel e-mail, kde mi to vysvětlili. Strohý, korporátní jazyk:
„Vstup na hotelový pokoj s hostem je v rozporu se zásadami společnosti. Neoprávněný vstup do jakýchkoli prostor hotelu je považován za nevhodné chování a vede k disciplinárnímu řízení, včetně okamžitého ukončení pracovního poměru.“
Z hlediska jejich právní odpovědnosti to chápu. Ale z hlediska morálky a lidskosti je mi z nich na zvracení. Uvědomila jsem si, že je vlastně dobře, že jsem z takového místa pryč. Z místa, kde je papír a strach z žaloby víc než bezpečí mladé ženy.
Potrestali vás někdy za to, že jste se snažili udělat správnou věc? Podělte se o svůj příběh nespravedlnosti na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je nejdůležitější vědět, že v tom nejste sami.
