Článek
Co jim pravděpodobně nejvíce schází? Výzkumy se shodují na tom, že v časech normalizace se většina lidí režimu poddala. Přesnějším výrazem by snad bylo, že se jednalo o jakousi formu rezignace, kdy lidé žili v jakési ulitě, ze které nevylézali. Na veřejnosti se nijak nevyjadřovali k vládnoucímu režimu a neprojevovali zájem o veřejné záležitosti, také v soukromí před každým velmi dobře vážili svá slova. Kladem tohoto postoje byla skutečnost, že si jich režim příliš nevšímal, záporem bylo, že byli někdy nuceni chovat se v rozporu se svým morálním přesvědčením, aby neohrozili vlastní kariéru a členy své rodiny.
Lidé se naučili žít sami pro sebe, naučili se neprojevovat své názory na veřejnosti a raději jít s ostatními. Typickým příkladem byly prvomájové průvody, jichž se zúčastnila řada lidí nikoli proto, že by se s vládnoucím režimem identifikovala, ale chtěli mít pokoj a nezadat si. Tito lidé dnes jsou často stavěni do pozice, kdy se po nich chce, aby projevili svůj názor. Na to však nebyli ve svém mládí zvyklí a řada z nich se ani po roce 1989 vyjádřit svůj postoj nenaučila. Nelze se proto divit tomu, že tito lidé někdy nostalgicky vzpomínají na období před rokem 1989, kdy po nich nikdo nic podobného nechtěl.
Většina lidí dnes naopak oceňuje, že nikdo není za svůj názor pronásledován. Před rokem 1989 mohli lidé, kteří se rozhodli aktivně bojovat proti komunismu, zapomenout na to, že by se jim v daném politickém zřízení mohlo podařit dosáhnout nějakých prestižních společenských pozic. Pokud takové zastávali, museli se s nimi rozloučit. Jejich rozhodnutí se navíc odrazilo i na životě celé jejich rodiny a příbuzných, kteří zpravidla byli tímto jednáním také poškozeni, když byli ze strany vládnoucího režimu různým způsobem šikanováni.
V socialistickém hospodářství se nikdo příliš nenadřel
Pamětníci časů socialismu někdy dojatě vzpomínají na to, že každý v této době měl práci, a dokonce byl povinen pracovat, jinak se vystavoval hrozbě obvinění z trestného činu příživnictví. Legendární paragraf 203, který příživnictví vymezoval, byl přitom leckdy využíván jako nástroj represe vůči alternativním umělcům, příslušníkům undergroundu nebo Romům.
Ve skutečnosti sice práce představovala v komunistickém státním zřízení často akcentovanou hodnotu, o čemž svědčily kupříkladu masové oslavy květnového Svátku práce, mnoho lidí se ovšem v každodenním životě socialistického Československa příliš nepředřelo. Charakteristická byla umělá přezaměstnanost s nízkou produktivitou práce, když řada podniků měla daleko více zaměstnanců, než ve skutečnosti potřebovala. Mnoho lidí tak sice práci mělo, ale o její smysluplnosti by šlo úspěšně pochybovat. Není možné se divit tomu, že taková práce často lidi nebavila, ale jednoduše si museli odpracovat osmihodinovou směnu, aby měli od vládnoucího režimu pokoj. Svědectvím o panujících poměrech jsou i různé dobové filmy, které se i dnes těší značné oblibě. Namátkou je možné zmínit legendární snímek Vítr v kapse se Sagvanem Tofim a Lukášem Vaculíkem, který ukazuje, jaké demotivující poměry v řadě tehdejších továren panovaly.
Diskuse o životě za socialismu bude vždy podmíněna povahou debatéra
Výsledek diskuse o tom, zda je dobře, že je socialismus pryč, tak vždy bude nutně závislý na tom, s kým budeme o dané problematice diskutovat. Lidé, pro které nebyl vlastní názor nikdy příliš důležitý a v práci se rovněž nijak nepředřeli, pravděpodobně budou časy komunismu se slzou v oku obhajovat. Lidé, kteří si naopak na vlastním názoru zakládají, by možnost vyměnit jej za pochybné sociální jistoty v ponuré době nikdy neakceptovali.
Zdroje
1) Kniha M. Otáhala popisuje každodenní život v době normalizace:
OTÁHAL, M. Normalizace 1969-1989. Příspěvek ke stavu bádání, Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2002. ISBN 80-7285-011-3.
2) Kniha J. Rychlíka se zabývá životem lidí v době socialismu:
RYCHLÍK, J. Československo v období socialismu 1945-1989. Praha: Vyšehrad, 2020. ISBN 978-80-7601-334-6.
3) Text o tom, jakou podobu měl každodenní pracovní život v časech socialismu:
https://medium.seznam.cz/clanek/jaroslav-kral-dobra-prace-za-komunismu-nebyla-a-tak-se-pracovalo-i-kdyz-prace-nedavala-smysl-90824
