Článek
Nemůžu to napsat na svůj normální profil, ale musím to ze sebe dostat. Panebože, já jsem to tak strašně, ale tak strašně pokazila. Právě jsem ty peníze našla. Byly v komodě, kam jsem je dala, ale ten šuplík, do kterého jsem je strčila, měl vzadu malou díru (o které jsem nevěděla) a obálka s penězi tam propadla. Nikdy bych na to nepřišla, ale komoda se rozbila, a když jsem ji rozebírala, obálka tam prostě ležela. Je to ta samá obálka, je na ní můj rukopis a stvrzenka z banky.
Musím se mu omluvit, ale bude to tak strašně zlé. Řekla jsem o tom svým přátelům i rodině. O tom, jak ho podezřívám, že mě okradl, protože ten den byl u mě doma jediný on. Nikdo jiný neměl klíče a já jsem s těmi penězi z pokoje ani z domu neodešla. Bože, vždyť kvůli mně přišel o naše společné přátele. Ukončila jsem kvůli tomu dvouletý vztah. Prostě jsem mu nevěřila, když říkal, že je nevzal. Ublížila jsem mu bezdůvodně a pak jsem si ho zablokovala.
Omluva stačit nebude. Zítra ho budu kontaktovat a pak to řeknu všem ostatním. Páni, já jsem to tak strašně pokazila.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
