Článek
Vojta Náprstek byl český vlastenec, národopisec, mecenáš a bojovník za pokrok. Původně nesl německé jméno Adalbert Fingerhut, coby český vlastenec však tuto podobu v lásce neměl a tak si ji jednoduše počeštil a začal si říkat Vojtěch nebo Vojta Náprstek.
Budoucí Vojta Náprstek se narodil 7. dubna 1826 v Praze. Jeho rodiče vlastnili prosperující pivovar a vinopalnu U Halánků na pražském Betlémském náměstí. Právě tam dnes sídlí zmíněné Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Malý Vojta, tehdy ještě Adalbert, tak na svět přišel do zámožné rodiny. Měl staršího bratra Ferdinanda a nevlastní sourozence z prvního manželství matky Anny Novákové.
Vystudoval klasické Akademické gymnázium. Od raného dětství jevil zájem o cizí kultury a toužil studovat orientalistiku. Posléze však na přání matky zamířil na práva ve Vídni. V revolučním roce 1848 se aktivně zúčastnil povstání v Praze i ve Vídni. Na území tehdejšího Rakouska-Uherska by mu ovšem hrozilo jako vlastenci po potlačení revoluce perzekvování. Hrozbu stíhání tak vyřešil emigrací do Spojených států amerických.
Zde strávil celkem 10 let a studium na univerzitě kvůli pobytu nedokončil. Živil se různě, jako truhlář, nádeník, knihkupec, politik a diplomat. Vrátil se ale především ke své někdejší zálibě v etnografii. Zajímat se původně začal o sociální otázky, a to primárně v kontextu menšin, jako byli černošští otroci a také indiáni. Chtěl vědět, jakým způsobem se o ně společnost stará a proč.
Vojta Náprstek byl pokrokovým mužem
Tyto myšlenky následně využil ve spolkové činnosti a v komunální politice, když se vrátil nazpět do vlasti, k čemuž došlo roku 1958. Na tom přitom měla značnou zásluhu jeho matka, toho času již ovdovělá. Svého nejmladšího potomka celoživotně podporovala a byla mu vzorem. A bezpochyby tak ovlivnila i jeho pozdější snahy o emancipaci žen. A nakonec i matka mu kývla na to, aby rodinný pivovar a palírnu destilátů přeměnil v centrum české inteligence.
Z jeho iniciativy vznikl i Americký klub dam, který byl založen 1865. Šířit měl myšlenky emancipace. Ve své době se jednalo o dokonce první český ženský spolek. Jeho členkami se staly Renata Fügnerová-Tyršová, Anna Holinová, Eliška Krásnohorská, Teréza Nováková, Sofie Podlipská, Marie Riegrová-Palacká nebo Charlotta Garrigue-Masaryková. Za značného zájmu se zde pořádaly osvětové přednášky i praktické lekce pro moderní hospodyně.
Dámám představil na tu dobu nebývalé vynálezy – šicí stroj a první pračku. Náprstek aktivně usiloval o to, aby do českých domácností vnesl pokrok. Ženy učil novým dovednostem a stejně tak jim otevřeně sděloval, že se nemusí podřizovat. Pro své modernistické snahy byl však také terčem kritiky. Nazývali ho „amerikánským přemrštěncem“ nebo „nebezpečným apoštolem hrůzostrašné emancipace“.
Protože členky klubu nadšeně podporovaly turistiku a výlety, Vojta Náprstek se roku 1888 společně se svými přáteli rozhodl k založení Klubu českých turistů. Ten měl celou řadu aktivit, snažili se například vytvořit síť turistických značek. Při výpravě organizované Klubem českých turistů na Světovou výstavu v Paříži v roce 1989 se objevila i první myšlenka na výstavbu Petřínské rozhledny.
Náprstkovo muzeum se na osvětovou činnost zaměřuje dodnes
Tím ovšem výčet aktivit pozoruhodného českého buditele nekončí. Stejně tak otevřel v rodném domě České průmyslové muzeum v Praze. Již v roce 1866 ale jeho kapacita přestala postačovat a na svém pozemku tak nechal český mecenáš zbudovat stavbu novou. Ta svému účelu slouží dosud a nese stále i jméno zakladatele. Do sbírek začlenil i vlastní rozsáhlou knihovnu čítající 46 000 svazků. Veřejnosti se instituce poprvé otevřela roku 1874.
Moderní smýšlení projevoval Náprstek i v soukromém životě. Svou manželku si bral v civilním sňatku. Josefa Náprstková svého muže věrně podporovala. Podle svědectví nelitovala peněz na sbírky v muzeu a dobročinné akce. Nikterak si naopak nepotrpěla na zdobení se. V tomto případě se dokonale potvrdilo, že synové si vybírají své manželky po vzoru matek. Také Josefa byla na svou dobu emancipovaná.
Velmi nonkonformně přistoupil Vojta Náprstek i k vlastnímu pohřbu: Celoživotně se prezentoval coby ateista. Přál si tedy po své smrti být zpopelněn, a to jako jeden z vůbec prvních Čechů. Tehdy platné rakousko-uherské zákony podobný krok ovšem neumožňovaly, jeho ostatky musely být převezeny ke zpopelnění do města Gotha v Durynsku (Německo).
Mimořádný muž českých dějin umírá 2. září 1894, a to na následky mrtvice. A jeho urna zůstala na místě, které je s ním neodmyslitelně spjato – přímo v muzeu. Tato instituce je aktuálně přístupná veřejnosti a jako jediná u nás se výhradně zaměřuje na hmotný a duchovní odkaz neevropských civilizací. Stejně tak se orientuje na vědu a výzkum.
Zdroje
