Článek
Ačkoli se jedná o královskou dceru, její datum narození není dodnes známo, protože neexistují žádné věrohodné kroniky. Oficiálně se uvádí, že se narodila mezi lety 1205 až 1211, v posledních letech se většina z odborníků shoduje na roce 1211. Byla nejmladším potomkem krále Přemysla Otakara I. a jeho ženy Konstancie Uherské. Krátce před tím zavrhl po dvaceti letech první manželku Adlétu Míšeňskou.
Jako důvod uvedl čtvrtý stupeň příbuzenství a oženil se s podstatně mladší a krásnější uherskou princeznou. Po svatbě s Konstancii opět nakrátko Adlétu k sobě přijal. No není to složité? Takové středověká telenovela. Odborníci jsou přesvědčeni, že otcovy komplikované partnerské vztahy negativně ovlivnily její pohled na manželství a raději zvolila cestu jeptišky. Chtěla sejmout všechny hříchy světa, přesněji řečeno všechny hříchy Přemyslovců.
Královská nevěsta
Od narození Anežky se počítalo s tím, že bude výhodně provdána a tím prospěšná panovnické dynastii. Jako tříletá holčička byla poslána do polské Třebnice na výchovu do kláštera cisterciaček. A zásnuby s Konrádem, synem polského knížete, na sebe nenechaly dlouho čekat. Avšak do plánovaného svazku zasáhla smrt, Konrád zemřel po pádu z koně. Anežka tak odcestovala zpět do Čech. Tentokrát našla domov v klášteře v Dokasanech u premostrátek, zde získala skvělé vzdělání.
Hledal se nový ženich. A našel se. Ruka mladičké princezny byla zaslíbena Jindřichovi Štaufskému, příslušníkovi význačného evropského rodu, který byl předurčen stát se římským králem a císařem. Ani tentokrát se na Anežku štěstí neusmálo. Jindřich se oženil s Markétou Brabantskou. Jaká potupa pro mladou Přemyslovnu. V roce 1226 opět vysvitla naděje v podobě sňatku. O ruku Anežky přijelo žádat anglické poselstvo. Žadatel Jindřich III. Plantagenet. Ale co čert nechtěl. I z této svatby sešlo. Jen není jisté, zdali zasnoubení nakonec zrušil Jindřich nebo Přemyslovci. Co ovšem jasné je, že ona zkušenost zatloukla poslední hřebíček do rakve. Na světské záležitosti navždy zanevřela. Ani se nemůžeme Anežce divit.
Jak Praha ke klášteru přišla
Později se našli další dva uchazeči o její „srdce“, staronový nápadník Jindřich VII. a později jeho otec Fridrich. V té době ovšem již Přemysl Otakar I. nežil, králem byl Anežčin bratr Václav I., ten nechal rozhodnutí na milované setře. Jednalo se o mimořádný skutek a vypovídalo to o nebývale silném sourozeneckém vztahu.
Jak se asi rozhodla několikrát odmítnutá žena? Duchovní životní dráha zvítězila. V roce 1233 v Praze založila klášter Na Františku pro klarisky a františkány, stala se jeho první abatyší. Až do své smrti vedla život světice, pečovala o nemocné, staré i opuštěné. Jako k moudré ženě k ní vzhlíželi také členové rodiny. Byla jejich rádkyni i prostřednicí. V roce 1249 usmířila spor mezi Václavem I. a jeho synem Přemyslem Otakarem. Svou roli sehrála i ve sporu Přemysla Otakara II. a Rudolfa I. Habsburského o pozici římského krále.
Přátelství na duchovní úrovni
Kde brala inspiraci pro zbožný život? Dochovaly se dopisy od svaté Kláry, představené řádu chudých paní při svatém Damiánovi z Assisi. Poskytla Anežce rady, jak vypadá život v klášteře a co ve skutečnosti znamená přívlastek zbožný. Základem všeho je chudoba. Poučená česká světice se vzdala veškerého majetku, který přepsala na jediný původem český Řád křížovníků s červenou hvězdou. Archivy dokazují, že vedla čilou korespondenci s papežem. Nejvyššího požádala, aby mnichy uznal jako řeholní řád, jejich úkolem bylo pečovat o nemocné ve špitále vybudovaném vedla kláštera.Podle pramenů propadla kultu chudoby natolik, že ji sv. Klára musela v dopisech napomínat, aby to tolik nepřeháněla. Od papeže získala tzv. privilegium chudoby, což v praxi znamenalo, že klášter nemohl přijímat žádné dary.
Hladový konec slavné ženy
Po smrti Přemysla Otakara II. v roce 1278 začal klášter strádat, v zemi propukl hladomor, řeholnicím přestali lidé nosit jídlo. Anežka zemřela 2. března 1282 v 71 letech podvyživená a vysílená. Přesné místo jejího posledního odpočinku není známo. S největší pravděpodobností jím byl hrob nalezený v roce 1941 v kapli svaté Marie s nikou před kostelem svatého Salvatora. V té době již prázdný. Ostatky světice vyjmuly jeptišky na počátku 14. století, kdy Prahu sužovaly časté záplavy a sestry se oprávněně obávaly o ostatky své milované abatyše. Kosterní pozůstatky omyly vodou a vínem (to pak používaly jako léčebný prostředek), uložily je do dřevěné truhly a uschovaly kdesi v kostele. Za husitských válek během drancování zmizely. Dodnes zůstaly neobjeveny. Bohužel.
Svatá. Konečně
Slavná Přemyslovna byla již od počátku vnímána jako významná osobnost hodna svatořečení. První pokus o její kanonizaci proběhl již v roce její smrti, další iniciovala Eliška Přemyslovna jako poděkování za porod syna Přemysla Otakara. Ovšem trefila do nejvyhrocenější etapy sporu mezi minority a papežem, tudíž se žádost ihned zamítla. Následovalo ještě několik dalších pokusů. Roku 1874 došla na žádost arcibiskupa Schwarzenberga došlo k blahořečení Anežky, konečně mohla být veřejně uctívána i mimo řád. Definitivní úspěch přichází až v listopadu 1989. Krátce před sametovou revolucí. Tak vzniká legenda o vítězství svobody po historické kanonizaci.
Zdroje:
1) Svatá Anežka: Od pečující princezny až k symbolu svobody
https://www.ukforum.cz/rubriky/academia/8292-svata-anezka-od-pecujici-princezny-az-k-symbolu-svobody
2) Zakladatelky českých špitálů 13. století Svatá Anežka a svatá Zdislava – jejich život a dílo
3) Anežka Přemyslovna, zvaná česká. Patronka českého ošetřovatelství
