Článek
Když mi bylo dvacet pět, byl můj život jeden velký rock'n'roll. Pracoval jsem jako tatér v malém studiu s nejlepšími kámoši a neřešil nic, co bude dál než příští víkend. Jednou jsme po práci vyrazili na bowling, já do sebe hodil pár piv a trochu se rozpovídal. Zmínil jsem se, že ta holka, co byla na svatbě našich společných známých, byla neskutečná kočka. Kámošova přítelkyně neváhala, zvedla telefon a zavolala jí, ať za námi dorazí.
Když vešla, skoro jsem přestal dýchat. Byla… čistá. Žádné tetování, žádná kůže, jen jednoduché letní šaty a úsměv, ze kterého se mi podlamovala kolena. Byla to ona, Tereza. Holka z úplně jiného světa, úplně jiná liga. Přesto jsme si hned padli do oka.
Kámoš s jeho holkou se pak nějak takticky vypařili a Tereza najednou potřebovala hodit domů. Samozřejmě jsem se nabídl. A skončilo to tak, jak to v tu chvíli asi skončit muselo. Pak bylo ticho. Pár týdnů jsem se jí neozval, hlavně ze strachu. Bál jsem se, že pro ni to byl jen opilecký úlet a já bych se akorát ztrapnil.
Jednoho dne mi od ní přišla zpráva, ať se stavím na pokec. Bydlela tehdy s našimi společnými známými, takže atmosféra byla uvolněná. Hráli jsme nějaké deskovky, popíjeli, ale ona si nedala ani skleničku. Přišlo mi to divné, ale neřešil jsem to. Když jsem se večer chystal k odchodu, vyprovodila mě k autu. A tam to na mě vybalila. Zhluboka se nadechla a řekla: „Jsem v tom, Štěpáne. A jsem katolička. Musíme si promluvit, co budeme dělat.“
Neřekl jsem ani slovo. V hlavě mi běželo jediné: sbalit si kufry a vypadnout někam hodně daleko. Do Mexika. Kamkoliv. Nasedl jsem do auta, otočil klíčkem a bez rozloučení odjel.
Uplynulo devět let.
Naší dceři bude za dva týdny osm.
Její sestřičce jsou dva.
A jejich nádherná, chytrá a očividně naprosto šílená máma si mě i přes všechny protesty její rodiny vzala za muže. A já jsem ten nejšťastnější chlap, co kdy chodil po týhle planetě. Nikdy v životě mi nebylo líp.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
