Článek
S Katkou jsme dobří přátelé. A já jsem do ní, přiznávám, až po uši zamilovaný. Pracujeme spolu v jedné firmě a často spolu obědváme v naší kancelářské kuchyňce. Náš humor je takový… specifický. Děláme si legraci z věcí, ze kterých by se asi legrace dělat neměla, takové ty ironické vtípky o depresích a úzkostech, znáte to.
Včera jsme zase seděli u oběda a já jsem v návalu tvůrčí geniality dostal nápad na vtip, o kterém jsem byl přesvědčený, že ji naprosto odrovná.
Podíval jsem se na ni s vážnou tváří a pronesl: „Víš, Katko, co má společného deprese a Česká pošta?“
Zmateně zavrtěla hlavou.
„Vždycky ti doručí balíček plnej ničeho!“
A abych tomu dodal grády, předvedl jsem pantomimou, jak otevírám imaginární balíček, a s kamenným výrazem jsem použil svou tajnou zbraň – schopnost brečet na povel. Nechal jsem si stéct po tváři dvě osamělé, dokonale načasované slzy.
Mise splněna. Katka vybuchla smíchy.
Smála se tak moc, že to s ní nejdřív otřásalo na židli, pak z ní sklouzla na zem, kde se svíjela v křečích smíchu. Byl jsem na sebe pyšný. Jsem komediální génius!
Jenže po půl minutě se její smích začal měnit v kašel. Chytila se za hrudník. Její obličej zrudnul. Místo smíchu se ozývalo sípání a celé její tělo se začalo podivně škubat.
Moje hrdost se během vteřiny změnila v ledovou paniku. „Sakra, já jsem ji zlomil,“ blesklo mi hlavou. „Ona má snad záchvat!“ Vytahoval jsem telefon, že budu volat záchranku.
A přesně v tu chvíli se otevřely dveře.
Vešla naše šéfová.
Představte si ten obraz jejíma očima: Já, velký chlap, se skláním nad drobnou Katkou, která leží na zemi a zmítá se v křečích. Vypadalo to… špatně. Její výraz se změnil ze zvědavého na naprosto rozzuřený.
Než stihla cokoliv říct, vykřikl jsem: „Myslím, že má záchvat, volám sto padesát pětku!“
To jediné ji zarazilo. Záchranka přijela během chvilky. Později jsem šéfové musel převyprávět celou tu absurdní historku s vtipem o poště a mým hereckým výkonem.
A pravda? Ta byla ještě bizarnější. Katka má astma. Můj geniální vtip u ní vyvolal tak silný záchvat smíchu, že jí to spustilo astmatický záchvat.
Tím, jak sebou škubala a mávala rukama, se mi nesnažila naznačit, že umírá smíchy, ale že mám sáhnout do její kabelky pro inhalátor.
Takže tak. Katka skončila na pozorování v nemocnici (je v pořádku) a já málem dostal padáka. Asi bych měl svůj komediální talent pro příště trochu krotit.
Povedl se vám taky někdy vtip, který se ošklivě zvrtnul? Skončil někdo kvůli vašemu humoru v nemocnici? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz. Ať víme, na co si dát pozor!
