Článek
Oběma je nám s Nikolou po třicítce a máme spolu dceru Aničku. Nikola si vždycky potrpěla na to, aby to u nás vypadalo hezky, zvlášť když měla přijít návštěva. Ale bylo to v normě. Problém nastal, když si po narození Aničky založila instagramový profil pro maminky. Získala neuvěřitelné množství sledujících, skoro 400 tisíc, a od té doby mám pocit, že nežiju v domě, ale v jednom velkém ateliéru pro focení na Instagram.
Nikde nesmí být jediný důkaz, že tu skutečně bydlíme. Nikola je tak posedlá tím, aby všechno vypadalo dokonale, že si vůbec neužívá přítomný okamžik. Když naše dcera udělala své první krůčky, natočila si to. Místo radosti mi ale vynadala do sobeckých kreténů. Proč? Protože jsem si za ni na konferenční stolek položil sklenici s pitím, abych se mohl dívat. Prý ve videu nevidí nic jiného a bude to muset složitě retušovat.
Pokojíček naší dcery je jen změť béžové a krémové barvy. Dokud byla Anička malinká, nevadilo to. Ale teď roste a Nikola jí odmítá koupit jakoukoliv hračku, která se nehodí do její „estetiky“. Minulý týden vzala moje máma Aničku do Dráčiku a nechala ji, ať si vybere, co chce. Vybrala si takový ten velký růžový dům pro panenky i s nábytkem a postavičkami z pohádky, kterou miluje. Byla tak šťastná! Když to přinesly domů, Nikola jí řekla, že si ho musí nechat u babičky, protože „u nás pro něj není místo“. Přitom místa máme spoustu.
Moje žena je teď přesvědčená, že odcházím kvůli jiné ženské, že mám milenku. Ale to není pravda. Prostě už dál nezvládám ten pocit, že žiju v muzeu, kde se ničeho nesmím dotknout a nic přemístit. Nemůžu si s dcerou postavit ani bunkr z dek, protože Nikola hned dostane záchvat, že to jsou „dekorativní deky“, které ona má speciálně poskládané.
Několikrát jsem se jí snažil naznačit, jestli by nechtěla vyhledat nějakou odbornou pomoc, promluvit si s někým. Ale o tom nechce ani slyšet. Prý žádný problém nemá a všechno je v pořádku.
Já už ale nechci nutit svou dceru, aby žila v „estetice“. Chci, aby žila v domově.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
Zdroje
