Článek
Zrovna jsem si šla do kuchyňky pro kafe, když jsem si všimla kolegy Tomáše. Seděl u počítače a na monitoru mu svítily Mapy.cz, celé posetém špendlíky kolem Šumavy. „Jé, ty se chystáš na výlet?“ zeptala jsem se vesele. Jenže on se na mě podíval a něco bylo špatně. Ten pohled… prázdný. Pak ukázal na ruku. Prstýnek byl pryč.
Ne, na žádný romantický výlet se nechystal. Právě zjistil, že ho jeho žena, se kterou byl osm let, posledních devět měsíců podvádí. Devět měsíců lží, přetvářky a bůhví čeho ještě.
Před pár měsíci jsme se bavili o jiném kolegovi, co se rozváděl, a já jsem tehdy prohodila jen tak mezi řečí: „Prostě povahu člověka nezměníš.“ A Tomáš mi teď řekl, že se mu ta věta zasekla v hlavě a nešla ven. Došlo mu to. Kdo jednou podvede, podvede vždycky. Takže se sebral a odstěhoval se. Teď řeší papíry a ona si ho vyplácí z jejich domu, který byl vlastně stejně víc její.
A tak teď, aby se z toho všeho nezbláznil, naplánoval tenhle výlet. Jen on a jeho pes v jejich starém rodinném džípu. Cesta za novým začátkem, nebo možná jen útěk před bolestí.
A to je na tom to nejhorší. Tomáš je totiž hvězda. Absolutní borec. Ve firmě ho všichni milujou, je neuvěřitelně chytrý, přátelský, vždycky racionální a ochotný pomoct. Chlap, co má ve všem pořádek a vedle práce si pro radost jezdí na sporťácké mašině. Prostě ten typ, o kterém si myslíte, že se mu takové věci nedějí. Dělal všechno správně, pro rodinu by se rozkrájel. Poslední měsíc byl jako tělo bez duše, ztratil jiskru. Teď už vím proč.
Někdy se prostě dobrým lidem dějí odporné věci. A nevěra je odporná. Je to srabáctví a stává se z toho nechutná norma. Když už někoho přestanete milovat a chcete si užívat jinde, mějte aspoň tu páteř a narovinu odejděte. Dlužíte mu to.
Ještě že spolu, díky bohu, neměli děti. To by byla teprve tragédie.
