Článek
Uvnitř ležely nádherné, luxusní hodinky. Značka, o které jsem si já, obyčejný učitel na základní škole, mohl nechat jen zdát.
Byl jsem v šoku. „Moniko, to je nádhera! Ale… proboha, kde jsi na to vzala? Vždyť stojí víc než moje auto!“
Jen se usmála. „Dostala jsem v práci mimořádné prémie, o kterých jsem ti neřekla. Chtěla jsem tě překvapit.“
Byl jsem ten nejšťastnější chlap na světě. Hrdě jsem ty hodinky nosil každý den. Byly pro mě symbolem její lásky. A taky symbolem toho, jak je úspěšná. Monika pracovala jako asistentka v nějaké velké mezinárodní firmě.
V posledním půl roce se nám začalo dařit nějak podezřele dobře. Monika nosila drahé oblečení, platila luxusní večeře. Když jsem se ptal, odkud má tolik peněz, vždycky říkala, že má prostě „štěstí na prémie“. A já, zaslepený láskou a novým blahobytem, jsem jí to věřil.
Pravdu jsem zjistil úplnou náhodou. Monika byla ve sprše a nechala na stole otevřený notebook. Potřeboval jsem si rychle něco najít na internetu. A jak jsem otevřel prohlížeč, uviděl jsem otevřený e-mail. A v něm konverzaci, která mi obrátila žaludek naruby.
Nebyla to konverzace s jejím šéfem. Byla to konverzace s nějakým starším, ženatým mužem. A nebylo to o práci. Bylo to o penězích. O velkých penězích. A o tom, co za ně Monika musí udělat. „Dnes večer v hotelu jako vždy,“ stálo v poslední zprávě. „A nezapomeň na ty nové podvazky, o kterých jsme mluvili. Peníze máš na účtu.“
V tu chvíli se mi udělalo fyzicky zle. Došlo mi to. Moje Monika, moje milovaná přítelkyně, nebyla úspěšná asistentka. Byla společnice. Prodávala své tělo starým, bohatým mužům.
Podíval jsem se na ty nádherné hodinky na svém zápěstí. Najednou byly tak těžké. Tak špinavé. Nebyl to dárek z lásky. Byl to dárek koupený za peníze z prodeje intimity. Za ponížení.
Když Monika vyšla z koupelny, jen jsem ukázal na ten otevřený e-mail. Viděla můj pohled. Viděla ty hodinky na mém zápěstí. A všechno pochopila.
Snažila se mi to vysvětlit. Že to dělala pro nás. Abychom se měli lépe. Aby mi mohla kupovat hezké dárky. Abychom mohli žít život, o kterém jsme snili.
Ale já jsem ji neslyšel. Díval jsem se na ženu, kterou jsem miloval, a viděl jsem cizího člověka. Cizího člověka, který byl ochotný pro peníze udělat něco takového.
Sundal jsem si ty hodinky a položil jsem je na stůl mezi nás. Jejich tikot byl najednou ten nejhlasitější zvuk v místnosti. A já jsem věděl, že ten zvuk odtikává poslední vteřiny našeho vztahu.
Protože žádné luxusní hodinky na světě nemůžou vynahradit pocit, že žena, se kterou spíte v posteli, je ve skutečnosti jen velmi drahá lež.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
